"Tíha doby: Stati o časových souvislostech a situacích kultury 1968-1988" Jindřich Chalupecký (Votobia, 1997)



"Tíha doby: Stati o časových souvislostech a situacích kultury 1968-1988"
Jindřich Chalupecký (Votobia, 1997)


Další knižní titul z literární pozůstalosti Jindřicha Chalupeckého (1910-1990). Pod názvem Tíha doby zamýšlel "uspořádat knižní soubor svých článků a esejů, ve kterých promýšlel postavení kultury a civilizací v kontextu moderních dějin a jejich časově určených situací, včetně bezprostředně se dějících situací politických".

 K vydání připravili Jiřina Hauková a Miroslav Červenka

Kniha (e-book) download PDF

Obsah
 

 1. Titulní list
 2. Tíha doby
 3. Intelektuál za socialismu
 4. Literatura a svoboda
 5. Míra věcí
 6. Dějiny a řeč
 7. Nezbytí svobody
 8. Spor o svobodu
 9. Všechnu moc dělnickým radám
 10. Smysl oběti
 11. Poezie a politika 
 12. Potřeba bdělosti
 13. Konec lehkomyslnosti
 14. Náboženství, umění, politika
 15. Poznámka vydavatelů


----------

Ukázka

Tíha doby

Byl jsem dlouho přesvědčením komunista, i když neorganizovaný; zůstával jsem "sympatizující". Domníval jsem se, že jako intelektuál nemám ani právo být členem dělnické strany. Taky myšlenkově jsem se nedovedl s marxismem vyrovnat - příčila se mi Hegelova filozofie, která zůstává základnou marxismu. Být komunistou se namnoze stalo společenskou konvencí vzdělanců; to byli tak zvaní "salonní komunisti". Já jsem bral komunismus vážněji a sloužil Komunistické internacionále jako mezinárodní kurýr. Dvakrát jsem v této funkci byl v Bukurešti - kufr s dvojitým dnem, tajná hesla. Nebylo to bez rizika, ale nic se mi nestalo. Teprve za války jsem pokládal za svou povinnost vstoupit i formálně do Komunistické strany Československa a stal se členem výtvarnické pětky při Národním výboru intelektuálů. Ta organizace byla rozbita gestapem a několik jejích vůdčích osobností popraveno - Vančura, ing. Felber i se svým synem. Zase jsem měl štěstí, na nás výtvarníky nepřišli.

 Po válce se válečným komunistům vydávaly legitimace. Já jsem pro ni nešel. Před válkou byla komunistická strana organizací lidí, věřících v lepší zítřek. Být komunistou neneslo žádný hmotný prospěch, spíš naopak. Po válce a hlavně po 1948 se však do komunistické strany hrnuli oportunisti, kteří dobře odhadovali: komunisti se dostávají k moci a legitimace této strany bude prospěšná. Vývoj věcí jim dal za pravdu. Ze strany asketických idealistů se stala organizace bezohledných prospěchářů.