„Kýč vyvolává těsně po sobě dvě slzy dojetí.
První slza říká: jak je to krásné, děti běžící po trávníku!
Druhá slza říká: jak je to krásné být dojat s celým lidstvem nad dětmi běžícími po
trávníku!
Teprve ta druhá slza dělá z kýče kýč“
Milan Kundera, Nesnesitelná lehkost bytí, Toronto 1985, s. 228; 2. vyd., Brno 2006, s. 268