"Tíha doby: Stati o časových souvislostech a situacích kultury 1968-1988" Jindřich Chalupecký (Votobia, 1997)
"Tíha doby: Stati o časových souvislostech a situacích kultury 1968-1988"
Jindřich Chalupecký (Votobia, 1997)
Další knižní titul z literární pozůstalosti Jindřicha Chalupeckého (1910-1990). Pod názvem Tíha doby zamýšlel "uspořádat knižní soubor svých článků a esejů, ve kterých promýšlel postavení kultury a civilizací v kontextu moderních dějin a jejich časově určených situací, včetně bezprostředně se dějících situací politických".
K vydání připravili Jiřina Hauková a Miroslav Červenka
Kniha (e-book) download PDF
Obsah
1. Titulní list
2. Tíha doby
3. Intelektuál za socialismu
4. Literatura a svoboda
5. Míra věcí
6. Dějiny a řeč
7. Nezbytí svobody
8. Spor o svobodu
9. Všechnu moc dělnickým radám
10. Smysl oběti
11. Poezie a politika
12. Potřeba bdělosti
13. Konec lehkomyslnosti
14. Náboženství, umění, politika
15. Poznámka vydavatelů
----------
Ukázka
Tíha doby
Byl jsem dlouho přesvědčením komunista, i když neorganizovaný; zůstával jsem "sympatizující". Domníval jsem se, že jako intelektuál nemám ani právo být členem dělnické strany. Taky myšlenkově jsem se nedovedl s marxismem vyrovnat - příčila se mi Hegelova filozofie, která zůstává základnou marxismu. Být komunistou se namnoze stalo společenskou konvencí vzdělanců; to byli tak zvaní "salonní komunisti". Já jsem bral komunismus vážněji a sloužil Komunistické internacionále jako mezinárodní kurýr. Dvakrát jsem v této funkci byl v Bukurešti - kufr s dvojitým dnem, tajná hesla. Nebylo to bez rizika, ale nic se mi nestalo. Teprve za války jsem pokládal za svou povinnost vstoupit i formálně do Komunistické strany Československa a stal se členem výtvarnické pětky při Národním výboru intelektuálů. Ta organizace byla rozbita gestapem a několik jejích vůdčích osobností popraveno - Vančura, ing. Felber i se svým synem. Zase jsem měl štěstí, na nás výtvarníky nepřišli.
Po válce se válečným komunistům vydávaly legitimace. Já jsem pro ni nešel. Před válkou byla komunistická strana organizací lidí, věřících v lepší zítřek. Být komunistou neneslo žádný hmotný prospěch, spíš naopak. Po válce a hlavně po 1948 se však do komunistické strany hrnuli oportunisti, kteří dobře odhadovali: komunisti se dostávají k moci a legitimace této strany bude prospěšná. Vývoj věcí jim dal za pravdu. Ze strany asketických idealistů se stala organizace bezohledných prospěchářů.
Obsah
1. Titulní list
2. Tíha doby
3. Intelektuál za socialismu
4. Literatura a svoboda
5. Míra věcí
6. Dějiny a řeč
7. Nezbytí svobody
8. Spor o svobodu
9. Všechnu moc dělnickým radám
10. Smysl oběti
11. Poezie a politika
12. Potřeba bdělosti
13. Konec lehkomyslnosti
14. Náboženství, umění, politika
15. Poznámka vydavatelů
----------
Ukázka
Tíha doby
Byl jsem dlouho přesvědčením komunista, i když neorganizovaný; zůstával jsem "sympatizující". Domníval jsem se, že jako intelektuál nemám ani právo být členem dělnické strany. Taky myšlenkově jsem se nedovedl s marxismem vyrovnat - příčila se mi Hegelova filozofie, která zůstává základnou marxismu. Být komunistou se namnoze stalo společenskou konvencí vzdělanců; to byli tak zvaní "salonní komunisti". Já jsem bral komunismus vážněji a sloužil Komunistické internacionále jako mezinárodní kurýr. Dvakrát jsem v této funkci byl v Bukurešti - kufr s dvojitým dnem, tajná hesla. Nebylo to bez rizika, ale nic se mi nestalo. Teprve za války jsem pokládal za svou povinnost vstoupit i formálně do Komunistické strany Československa a stal se členem výtvarnické pětky při Národním výboru intelektuálů. Ta organizace byla rozbita gestapem a několik jejích vůdčích osobností popraveno - Vančura, ing. Felber i se svým synem. Zase jsem měl štěstí, na nás výtvarníky nepřišli.
Po válce se válečným komunistům vydávaly legitimace. Já jsem pro ni nešel. Před válkou byla komunistická strana organizací lidí, věřících v lepší zítřek. Být komunistou neneslo žádný hmotný prospěch, spíš naopak. Po válce a hlavně po 1948 se však do komunistické strany hrnuli oportunisti, kteří dobře odhadovali: komunisti se dostávají k moci a legitimace této strany bude prospěšná. Vývoj věcí jim dal za pravdu. Ze strany asketických idealistů se stala organizace bezohledných prospěchářů.