Příspěvky

Josef Vohryzek o antisemitismu za druhé republiky

Obrázek
"Z těch protižidovských skutečností byla pro mě nejotřesnější zážitek vlastně druhá republika. Ty antisemitské publikace, nápisy, citace z věcí, se kterými jsem se předtím ztotožňoval jako s takovým kulturním povědomím – to byl úděsný zážitek. Ty neustále všude opakované citáty z Havlíčka a Nerudy, všude bylo zdůrazňováno a velikými písmeny napsáno, že to řekl Havlíček nebo Neruda, a u toho byl portrét. Ten portrét znal člověk ze školy, to patřilo někam do těsného sousedství s Masarykem, a teď tohleto. To bylo vlastně to nejhorší. Po těch letech je to pro mne vlastně daleko trvalejší tíha než samotná okupace, samotný příchod německých uniforem; vojenských, esesáckých. To je větší jařmo, životní břemeno, ten propad, ta proměna české společnosti. Potom po okupaci jsem z těch protižidovských zákonů a předpisů prožil strašně málo. Ve škole nebylo vůbec nic, co by se týkalo židů. Ze školy mám jenom zážitky, že jsme museli redisovými pery a tuší zamalovat všecko, co se týkalo Českoslov…

"Svoboda, anarchie a řád" Pavla Buzková (1932)

Obrázek
"Anarchistický přelud dokonalé svobody, vepsaný na jejich praporu, vábí obzvláště silnější osobnosti. Kdož by se rád nevyrval konvenci, jež je tak nesnesitelně sešněrovala lidstvo! Kolik vzpour, soukromých i veřejných se proti ní již zdvihlo! Není snad jedince, národa a společnosti, aby jí občas nesetřásly třeba i s risikem života. Heslo svobody je ze všech hesel nejsvůdnější. Tomu rozumí každý. Čím je nezkušenější a naivnější, tím více je jím strhován. A věří mu ovšem doslova, netuše jeho relativity. Nechápe, že jím by zvítězila sama zkáza.

"skutky" FXŠ

Obrázek
"Všechna hmota, příroda, vesmír sám jsou jen dějiny a podobenství duše lidské. Co zůstávilo v nich stopu, byla pouze tvorba: tj. skutky v pravém slova smyslu, něco nesobeckého a nadsobeckého; všecko ostatní jest pohlceno, a veliké jest mlčení po tom. Kdo nerozbíjí zděděnou formu a netvoří vším úsilím své bytosti formu novou, širší, vyšší, volnější - při stejné, aneb větší zákonnosti - jest ztracen; příživníka minulosti nezná ani přítomnost, ani budoucnost."                                                                                   FXŠ

"Nenávist" Václav Černý

Obrázek
"Nenávisti jsem v sobě nedosáhl. (...) nenávisti nejsem vůbec schopen, leda v chvilkových záchvatech jakéhosi pominutí rozumu  citu, nad nimiž okamžitě se smíchem mávneš rukou; a opovržení mám naopak v sobě k dispozici tolik, kolik je vůbec opovržlivosti na světě! (...) a dovedl jsem svoje opovržení tak málo zakrývat, že jsem platil za nadutce a odnášel si nefalšovanou nenávist svých protivníků, často lidí jen omylných, jako já sám jsem byl člověk omylný, ale nikoliv nenávistný, ani zpupný, jen povýšený a nepříčetně úzkostlivý všude, kde nízkost a podlost a hloupost a omyl měly ponížit moje sebevědomí. Neboť jsem i hloupost vnímal jako pohanu a cizí omyl jako osobní urážku. Nebyl jsem s to je snášet trpělivě, nebyl jsem s to je někomu trpět." (...)  "I to já vím bez vás, co všechno v životě vůbec, ve společnosti zvlášť zaslouží nenávisti, třídní nenávisti nebo jiné nenávisti: ale je naprosto nutné nenávidět i tu svou nenávist. Jinak vydáte i společenské soužití i vůbec te…

"Literární kronika první republiky" (Academia – PNP – AV ČR, 2018)

Obrázek
Publikace představuje v 21 oddílech soustředěných vždy k jednomu roku z období 1918–1938 Československou republiku jako mnohonárodnostní stát, v němž literatura vznikala a byla čtena nejen v češtině, ale také ve slovenštině, němčině, ruštině, ukrajinštině, maďarštině či polštině, kde se na literárním dění podíleli nejen spisovatelé, ale také překladatelé, nakladatelé či čtenáři, kde společensky nerezonovaly pouze umělecké výboje či politické provokace avantgardistů, ale také mezinárodní bestsellery a rovněž produkty lokální populární kultury. Literární kronika první republiky je obrazově-výkladová kniha určená širší veřejnosti.

Obrazová složka v ní má stejnou důležitost jako výkladová. Sestává z více než tisíce pečlivě vybraných knižních obálek, fotografií, reklamních materiálů, karikatur, ukázek rukopisů a dalších vizuálních dokumentů

Literární kronika první republiky: Události – díla – souvislosti
P. Šámal – T. Pavlíček – V. Barborík – P. Janáček a kol.
(Academia – Památník národního …

"Zlomek vzpomínek z dětství" Josef Palivec (Torst, 1996)

Obrázek
[Byl to zázrak, že nás rodiče] stačili uživit, dát nám vzdělání, vybýt nás z domu. Můj otec, vladařský při své chudobě a dřině, přímý a uzavřený, sloužil na panském. Byl vysoký, tak vysoký, že když jsem jej viděl v pětaosmdesáti letech konečně  po životní lopotě ztichlého a na marách rozloženého od západu k východu, unikajícího a nedohledného, zdálo se mi, že hrobka králů by mu byla bývala malá. Bydleli jsme stranou, docela stranou., v koutě starého parku s tichými tisy, tajemnými remízky a velkolepými pávy, v kamenné budově stavěné do čtverhranu, kde se říkalo Na maštalích. půdy bez konce, na dvoře zapřahání a odpřahání. Pracovali tam občas také panští tesaři a vonělo to tam třískami a hoblovačkami. A všechno ve svou chvíli, pytel mouky z Mlečic, metry dřeva na topení, zelí do zásoby, pytel jablek na podzim a měsíční maminka s nůší plnou zboží od Razíma. A občas pečení chleba. Dnes mi to připadá jako zázrak vůle. Ale tehdy jsem si to všechno neuvědomoval, a když si teď pomyslím, že j…

Josef Palivec "František" (Vzpomínky na Františka Halase)

Obrázek
Když jsem se sblížil s Františkem Halasem, uctíval jsem vítr domnívaje se, že tento živel pro svou neporušenou čistotu má nejblíže k Bohu, krom toho jsem byl zamilován do hymnické latiny pro její melodičnost a navrch všeho jsem byl uhranut myšlenkou přikrást se až tam, kde vzniká báseň. Ale moje myšlenky mají těžký krok a napíná je 
spíše hledání než nalézání. Mám v dobré paměti moment, kdy mne František pozval na sklenku kdesi v končině, kde se říkalo u Bulhara. Zdálo se mi, že má tvář pod mrakem a zeptal jsem se ho, co ho trápí, proč se mračí. A on na to: To já se tak na tebe usmívám, to je můj úsměv! A vskutku, byl to úsměv, ale takové jakési pousmání zpod mraku, který neodchází. Ten jeho úsměv ve mně od té doby trvá, je spojen s mou představou a nikdo nikdy, leda smrt, mně ho už nevymne z očí. František měl tehdy chvíle, kdy se jakoby sám do sebe propadal a ze dna své hlubokosti zase vyplouval na povrch. Zachytil jsem tehdy ten zjev v několika verších:


Na břehu času, který kyše milen…

Vtipný dopis Antonína Přidala Janu Zábranovi v březnu 1967

Obrázek
Brno, posledního března 1967

Milý Honzo,

není to fair, že ti píšu jen tehdy, když po tobě něco potřebuju, ale život je pes. Moc bys mi pomohl, kdybys mi poslal nějaké překlady z amer. nebo angl. poezie pro Hosta, pro další čísla nic nemáme a ty jsi kdysi slíbil.

(...)

Přeju ti pěkné počasí, hodné dítě, vlídnou ženu a životní vyrovnanost, kterou pocítíš, když mi pošleš včas překlady do Hosta.
Ahoj,
Tvůj Tonda

Zdroj: "Když klec je pořád na spadnutí: korespondence Antonína Přidala a Jana Zábrany z let 1963–1984 (Torst, 2018)

foto: ceskatelevize.cz

"Jen kurvy se musejí líbit. Verše ne." FXŠ

Obrázek
"Nezval, Seifert, Biebl, to všecko jsou pěkné sliby; Hora již z valné části naplnění. Jejich verše se nemusejí lidem líbit. Naprosto ne. Jen kurvy se musejí líbit, poněvadž by bez toho zemřely hladem. Verše ne. Ale zpozoroval jsem, že i ti, kdož na ně nadávají, jich nezapomínají. A to jediné je důležité."

F. X. Šalda



zdroj: Kritické projevy 13 (sv. 22), s. 253 (Melantrich, 1963). Původně byl text publikován v časopise Literární svět, článek "Zpovědi českých básníků a kritiků" v roce 1927 (roč. 1, č. 2, s. 1 - 3.)


Vladimír Just o Janu Lopatkovi

Obrázek
"Lopatkova zásluha je dvojí: že se s tak nevděčnou a vzácnou důkladností do tak ztracené věci pustil a že nadto nalezl šťastný, adekvátní způsob morfologické pitvy. Namísto obecně oblíbeného kritického pistolnictví (k němuž se analyzované texty samy až vyzývavě nabízely) přistoupil k obskurnímu materiálu bez jakýchkoli apriorismů, spíše s jakousi metodicky naivní důvěrou a respektem k tvaru a k funkci, se zvědavostí botanika nejprve látku pod mikroskopem poznat a teprve potom o ní vydat nález.

Byl v tom kus nevídané zarputilosti, pábitelské zažranosti do materiálu: typické šaldovské "nenáviděné řemeslo", opuštěno už dávno oběma základními kategoriemi naší kritické obce, tj. kritickými pistolníky i kritickými krasoduchy, kteří jinak Šaldu skloňují ve všech pádech." (...) "Lopatka nejprve akceptuje se vší vážností nedozírnou absurditu umělého světa pseudotémat a pseudokonfliktů uprostřed pseudodějin, bere vážně každý motiv a dřív než dešifruje jeho pseudokonkrét…

Jan Zábrana o Ferlinghettiho básni "Ten den v Parku u Zlaté brány"

Obrázek
"Ferlinghetti má jednu nenápadnou, ale zdrcující báseň (Ten den v Parku u Zlaté brány):

Muž se ženou přijdou do parku. Ne, nikdo z nich momentálně nedře kůži.
Konflikty zůstaly před branou, v téhle chvíli siesty právě nezuří. Svědčí o nich jen to, jak jsou ti lidé ubití. Šťavnatá zeleň je křivým zrcadlem jejich vyprahlosti. Ani se na sebe nepodívají. Jedí pomeranče. Mluvit není o čem.
Není to odpočinek, jen zoufalý mechanismus volného času. Pravda, mají s sebou flétnu. Něco velmi lidského, velmi rajského. Ale flétna je odřená, stará, nikdo na ni nehraje. Muž usne. Žena zírá do prázdna. Lidé jsou v parku. Ale v nich je poušť.

Nic víc v té básni není. Žádné vraždy, žádné vyhazovy z práce. A přesto to je jedna z nejotřesnějších básní o Americe, jakou znám."



Zdroj: "Potka básníka: eseje a úvahy" Jan Zábrana (Odeon, 1989, s. 337)

Ze zápisníku Andreje Platonova

Obrázek
"Abychom mohli změnit svět, proměnit jej ve šťastnou budoucnost,
musíme mít v sobě hned od počátku boje alespoň v zárodku zrno budoucnosti
jako součást vlastního charakteru."


Ze zápisníku Andreje Platonova



Zdroj: "Potka básníka: eseje a úvahy" Jan Zábrana (Odeon, 1989)

2 x Jan Zábrana

Obrázek
"Tři roky po matčině smrti našel jsem jednou odpoledne vzadu na květináči její rukou - tužkou - napsané jméno neznámé květiny. Slovo, které jsem nikdy neslyšel,  slovo, které matka naučila syna tři roky po své smrti."
Jan Zábrana "Cely život 2", s. 601




V květnu vyšla dlouho očekávaná monografie o Janu Zábranovi s podtitulem "básník, překladatel, čtenář". Kniha je k mání např. zde v Celetné v e-shopu za 306,- Kč. Také vyšla vzájemná korespondence Antonína Přidala a Jana Zábrany z let 1963–1984 s názvem "Když klec je pořád na spadnutí" (Torst, 2018)