Příspěvky

Ve věku 85 let zemřel literární historik a kritik Jaroslav Med

Obrázek
Jaroslav  MED * 19. 4. 1932, Havlíčkův Brod  - 14. 2. 2018



"Literární kritik a historik Jaroslav Med"
Jeho osudy od havlíčkobrodského dětství za války až po dnešek. 
vysíláno: 1.8.2009 22:10
pořad: Rozmluvy (ČRo 6)
download mp3

"Jaroslav Med o české literatuře"
rozhovor s literárním historikem Jaroslavem Medem.
vysíláno: 27.11.2008 19:30 
pořad: Hovory o hledání (ČRo 6)
download mp3

"Jaroslav Med: Žijeme v době pocitů"
Úvaha literárního historika o kvalitě a místě literatury nejen v postmoderní podobě demokracie.
pořad: Psáno kurzívou
download mp3

.................................

E-BOOKS (PDF) - ukázka*
"Ke zdrojům spirituality v moderní české literatuře" download PDF

"Procesy a poetika nenavisti""Svět esejů Jana Čepa" download PDF

"Otokar Březina - skica k portrétu" download PDF

"Dvoji domov Jana Čepa" download PDF

"Básník jitřního zraku - Jan Čep" download PDF

"Vaclav Cerny - Andre Gide" download PDF


*převz…

„Pokora" Marie Štěchová (1919)

Obrázek
„Pokora nevylučuje a nemůže vylučovati pevné osobnosti, netkví na rtech a kolenou a na tváři. Jest nejmlčelivější ze všech ctností. Jest to hrdinná ctnost, která roste a zjevuje se jen v tichu, ne ve vřavě světa. Nejpevnější, nejzbrojenější zrak musí ji obsahovati. Není z těch měkkých, beztvarých ctností, které lidé pro svoji zábavu a rozptýlení rozmělňují tisíckráte za den. Spíše chce se mi říci, má chmurný, přísný, neboť nepoddajný zrak: utkvělý na vlastní bludy s vytrvalostí královskou."
(…)
"Etický člověk je nemyslitelný bez lásky k Bohu a k bližnímu, bez citu vzájemnosti. Jest bytostí tak nutně citovou jako rozumovou: vnitřní osvícení rozžehuje současně plamen srdce. Jest to plamen, v němž bude spalovati všechny hříchy svého život a obětí očistnou. Křivdil, láska spálí křivdu. Ustupoval zbaběle před vlastní zodpovědností; láska očistí jej k hrdinství. Uslábl v temnotě vášně: láska ji překoná..."


Ukázka je převzata z knihy Marie Štěchové „Prameny života: výbor statí z …

"Svoboda, anarchie a řád" Pavla Buzková (1932)

Obrázek
Anarchistický přelud dokonalé svobody, vepsaný na jejich praporu, vábí obzvláště silnější osobnosti. Kdož by se rád nevyrval konvenci, jež je tak nesnesitelně sešněrovala lidstvo! Kolik vzpour, soukromých i veřejných se proti ní již zdvihlo! Není snad jedince, národa a společnosti, aby jí občas nesetřásly třeba i s risikem života. Heslo svobody je ze všech hesel nejsvůdnější. Tomu rozumí každý. Čím je nezkušenější a naivnější, tím více je jím strhován. A věří mu ovšem doslova, netuše jeho relativity. Nechápe, že jím by zvítězila sama zkáza.

"Láska"

Obrázek
„Láska, která předvídá svůj konec,  nechtíc překonat samu smrt a protáhnout se až do věčnosti,  není pravou láskou.“


Pavla Buzková (1885 - 1949)
Česká prozaička, divadelní kritička a publicistka

"Hrdinové v básních. Eseje o poezii" Josef Hrdlička, Matouš Jaluška, Martin Pšenička (FF UK, 2017)

Obrázek
Hrdinů je na světě velmi mnoho - alespoň potenciálně. Každý z lidí může vypadnout z mezí všednosti a jedním takovým hrdinou se stát. V této knize, vycházející z cyklu rozhlasových esejů, který byl v roce 2015 vysílán na stanici Český rozhlas Vltava, se autoři dotýkají nejrůznějších způsobů hrdinství v básních. Jejich hlavním cílem je ponouknout čtenáře k tomu, aby se pustil do vlastních výzkumů na onom pomezí, v němž se z obyčejných lidí i věcí stávají hrdinové. Všímají si přitom především nečekaných modů heroismu, příběhů o hrdinech, kteří se své úlohy chopili překvapivým způsobem či kterým při díle nechyběla bázeň ani hana.

Konference F. X. ŠALDA 9.11.2017 (Pořádá Revolver Revue)

Obrázek

"Nosíme masku" Paul Laurence Dunbar (1896)

Obrázek
Nosíme masku úšklebků a lží, skrývá, co máme pod tváří, tou přetvářkou si uplácíme svět, tisíce úsměvů dokážeme nabízet a zatím uvnitř duše krvácí.
Proč neušetřit ostatní té hrůzy počítat naše kletby, naše slzy, nás jenom tehdy mohou uvidět, když nosíme masku.
My se smějeme, ale Bůh to ví, že naše nářky k němu stoupají. Zpívame si, a přitom tvrdě vpřed se ještě dlouho budem probíjet, však svět se o tom pranic nedoví: nosíme masku.

zdroj: "Černý majestát - poezie černé Ameriky 20. století" (Praha, 1978)

Josef Čapek o africkém umění (z knihy „Umění přírodních národů“ z roku 1938)

Obrázek
"Černoch je přirozený, spontánní a bystrý talent. Zde tedy začasto vstupuje do popředí určitý jeho vtip, radost a až i humornost, něco i z té čipernosti, jevící se zase jinak v obchodním talentu Afričanů, v jejich zálibě v obchodu, který provozují začasto ne z vážné potřeby, ale pro kratochvíli samu. Je v tom mnoho potěšení míti věci, čachrovati s věcmi. Vyrábějí a tvoří začasto z hravého sklonu, vždycky však s velice šťastnou formální schopností. Teď musíme předeslati, že primitivní národové nejsou tak bědní, jak se mnohdy míni; aspoň na Afriku to v celku naprosto neplatí. Nesmíme – až na nějaké ty výjimky – viděti v afrických národech jen žalostné živořící nuzácké stíny a ne lidi z masa a krve, s živými a uplatňovanými náklonnostmi, s vysloveným a sytě využívaným naturelem. A mají tedy i své ponětí závažnosti, důstojnosti a tak tedy i representace, nějakého životního luxu, a řekněme i svého způsobu elegance. (…) 

Z anatomických tvarů uchopí jen to nejpodstatnější a přeloží příro…

"Žádné jméno v této ulici ti patřit nebude" James Baldwin (1972)

Obrázek
"Nikdo přesně neví, jak se vlastně vymýšlí a formuje něčí totožnost, ale docela jistě můžeme prohlásit, že identita nevznikne zničehonic jako náhlý objev, zdá se, že identita se postupně vytváří podle toho, jakým způsobem se jedinec staví ke světu a využívá svých zkušeností. Obvykle je to zdlouhavý a poněkud tajuplný a pracný proces. Za mého mládí, například, bylo slovo "černý" urážka. A dnes si černoši tento kdysi hanlivý výraz přisvojili jako své heslo a povýšili je na vyznamenání; dnes své děti učí být hrdé na to, že jsou černé. po pravdě řečeno, ty děti hrají všemi možnými barvami - čokoláda, káva, čaj, moka či med, něco mezi baklažánem a paprikou - jako u kterékoli jiné rasy; zdejší černoši nejsou o nic víc absolutně černí, než jsou běloši doopravdy bílí; jenže tyto odstíny, které byly tak dlouho zneužívány k tomu, aby nás znepokojovaly, korumpovaly a navzájem znepřátelovaly, teď už neznamenají, alespoň obecně vzato, vůbec nic. Být černý je úžasná zkušenost, je to …

"Čas tvého života" William Saroyan (1939)

Obrázek
"V čase svého života snaž se žít - žít tak, aby se do této radostné doby vyměřené jak tobě, tak ostatním, kterých se ty sám svým životem dotýkáš, nevloudil děs ani smrt. Hledej dobro všude kolem sebe, a když je nalezneš, vylákej ho z úkrytu a dovol, ať se hrdě zaskví v plné kráse. Vdechni duši a tělu alespoň nějaký smysl, neboť tak lze vzdorovat smrti. Odkrývej ve všem jen to zářivé a nezkažené. 

Posiluj odvahu v každém srdci - třeba ji jen hanebnost našeho krutého světa zavalila bolestí a samotou. Nevšímej si věcí příliš nápadných, jelikož nejsou hodny bystrého oka a laskavého srdce. Nad nikoho se nepovyšuj, před nikým se neponižuj. 

Pamatuj, že každý člověk je obdobou tebe samotného. Neber na sebe cizí vinu, nepyšni se cizí nevinou. Chovej v opovržení zlobu a hrubost, ale ne hrubého či zlého člověka. V tom by ses měl vyznat. Nestyď se za něhu a vlídnost, nastane-li však v čase tvého života chvíle, kdy je třeba zabít, učiň tak bez slitování. V čase svého života snaž se žít - žít t…

Rozhovor s literárním historikem Jiřím Brabcem (@ČRo Vltava)

Obrázek
foto: Tomáš Vodňanský

20. století bylo „časem absurdním, hrozným, byl to čas otřesených hodnot, nic nebylo pevného, vše bylo v pohybu, ale v takovém pohybu, který má spíše záhubný charakter, než aby byl povzbuzující. A v takovém čase člověk hledá někoho, s kým si může popovídat,“ odůvodnil Jiří Brabec, proč se jako literární historik pokoušel s Masarykem, Šaldou a dalšími osobnostmi především vést dialog

zdroj: "Jiří Brabec: Peroutkův postoj má i svá omezení" @ČRo Vltava




Osudy Židů za druhé republiky (1. října 1938–14. března 1939)

Obrázek
foto: Kiel (severní Německo) 1932


Poznámka: Následující citace a popisky jsou převzaty z publikace "Rozpad židovského života" (Academia, 2016), která popisuje úděl Židů a emigrantů z pohraničí během druhé republiky. Mnohé citace jsou neveselou vzpomínkou na českou malost a jak rychle se uměla zorientovat ve vypjatém nacionalismu. Rovněž poukazuj i na ty, co si v této době dokázali udržet zdravý rozum.

Tomáš Garrigue Masaryk a literatura (Hovoří Libuše Heczková)

Obrázek
Hovoří Libuše Heczková (Ústav české literatury a komparatistiky FF UK).