Miroslav Macháček. Autentické zápisky českého režiséra a herce pocházejí z roku 1975, kdy se autor v tíživé osobní i profesionální situaci dostal do těžké deprese a v léčebně se snažil pod odborným dohledem své postavení vyřešit. Připravil Zdeněk Hedbávný. Režie Markéta Jahodová. Účinkují Jan Maršálek a Zdeněk Hedbávný. Natočeno 1995.
Herec a režisér Miroslav Macháček (1922–1991) patří k nejpozoruhodnějším českým umělcům druhé poloviny 20. století. Talentovaný a nekompromisní, charismatický a vznětlivý, génius a šílenec – tak o něm hovoří jeho obdivovatelé i ti, s nimiž se neshodl.
"Mám značně nevyrovnanou povahu – na jedné straně po otci vznětlivou a na straně druhé po matce až chorobně přecitlivělou, projevující se bezdůvodnými skoky mezi cholerickými výbuchy a těžkou melancholií." Miroslav Macháček
Od divadelních začátků na pražské konzervatoři až po vrcholné režijní a herecké počiny na jevišti Národního divadla si Miroslav Macháček zachoval nekompromisní touhu po skutečně živém divadelním zážitku, o který je třeba každý večer svádět boj s pohodlností a konvencí. Jeho Zápisky z blázince pocházejí z roku 1975, kdy se autor v tíživé osobní i profesionální situaci dostal do těžké deprese a v léčebně se snažil pod odborným dohledem své postavení vyřešit. Náhledy do vlastního nitra se v deníku mísí s banalitami z každodenního života, ale i z těch nejbanálnějších zápisků čiší Macháčkova nezdolná energie a silná osobnost – totalitnímu režimu navzdory. (…)
Vyšlo rovněž jako kniha: Zápisky z blázince (2008) & Zápisky z blázince II. (2022)
Komentáře
Okomentovat