Povídka „Analysa“ je první prózou F. X. Šaldy a vyšla na pokračování v časopise Vesna 1. září 1891. První část v roč. X. s. 261-264, č. 17 a 18, a druhá v č. 19 a 20, s. 293-296. Samostatně vyšla jako sešit v Klubu knižní tvorby Kmen v dubnu 1946 (připravil Jiří Pistorius) a knižně v roce 1949 v Souboru díla F. X. Šaldy (sv. 3.) nazvaném „Život ironický a jiné povídky“.
„Vesna, časopis zábavně poučný pro náš lid, přináší v posledním čísle počátek práce Analysa od F. X. Šaldy. Zastavujeme se u tohoto přepodivného výplodu převrácené manýry ne tak z potřeby. Že by literatuře hrozilo nebezpečí; spíše však z toho důvodu, že naši diletanti kritičtí všecko, co je převrácené a neslýchané, ochotni jsou přičíst na vrub realismu."
(článek: Z nejmladší novelistiky, Čas, 12.9.1891)*
„Toť jest tedy Krédo páně Šaldovo. Je v něm něco nového i něco dobrého, jenže to nové není dobré a to dobré není nové. Co praví o plném vystihování života básnickým slovem, je stará, nikým nepopíraná pravda. Nový je pouze onen domnělý prostředek k vystihování té plnosti životní, totiž hromadění nejstrakatějších pomyslů, barev a stínů na nejjednodušší dojem. A tento prostředek ovšem není dobrý, poněvadž podstatu věcí nevyjadřuje, nýbrž zatemňuje; toho dokladem jest právě praktický pokus páně Šaldův Analysa. Alchymie byla blíže k chemii nežli tento nový symbolism k pravému umění.“
(článek: Z literatury, Čas, 26.9.1891)*
Ještě téhož měsíce Šalda odpověděl ve stejnojmenném revue obhajobou programu symbolismu a své povídky. „Analysa“, a jeho odpověď se stala impulsem pro jeho kriticky debut „Syntetismus v novém umění“, který byl nejprve otištěné v Literárních listech mezi lety (č. 2., 3., 4. – v lednu-únoru 1892).
F. X. Šalda sám o tom píše v roce 1925 v předmluvě k prvnímu svazku „Juvenilií“:
"Za zmínku stojí, jak jsem se dostal k spisovatelství literárně kritickému, které vyplnilo valnou část mého života jaksi proti mému původnímu určení a rozvrhu. Dostal jsem se do kritiky jaksi per nefas; ne jako profesionál, který tomu chce vědomě a účelně a podle dalekosáhlých plánů touží vzdělávati tento obor, nýbrž jako diletant, z osobní nutnosti a z osobního zaujetí…
Napsal jsem a uveřejnil jsem totiž v Dlouhého „Vesně“ na podzim 1890 impresionisticko-symbolickou povídku, Analysu, která se obracela v protivě k naturalismu a realismu tehdy vládnoucímu, od jevového zevnějšku k studiu nitra a jeho chorobných stavů, jež se snažila vystihnout do nejpodrobnějších a nejpodivnějších záchvěvů až na hranici šílenství, a za tím účelem znásilňovala částečně i jazykové zvyklosti: šlo jí o šílenství, vyslovit nevyslovitelné. Byl to pokus snad nedozrálý, ale jistě ani schválný, ani pouze papírový: žil jsem tehdy jako jakýsi outsider mimo společnost a její konvence a prožíval jsem následky moderní chorobně urputné analytičnosti, neposvěcené vyšším světlem lásky, ten celý praktický atheism srdce i ducha zcela upřímně na své kůži.
Poslal jsem ji tehdy jaksi z rozmaru prof. Dlouhému do Brna, neočekávaje ani, že ji uveřejní; byla takového rázu, že se každý počestný občan tehdejší musil od ní s politováním odvrátit. K mému nemalému údivu nalezla však přece milost u brněnského redaktora, který ji otiskl k netajenému zděšení svého čtenářstva ve své belletristickém čtrnáctideníku „Vesně“, kde bývala domovem četba, pozdící se za pražskou o dobrých třináct let, velmi limonádová, rozšafná a neškodná zároveň.
Aby míra všeho žertovného byla dovršena, zkomolila bezděky venkovská tiskárna, v níž „Vesna“ tiskla a která neměla ani korektora ani neposílala korekturu, text Analysy místy do nesrozumitelnosti… takže věc dopadla mnohem bizarněji a mnohem revolučněji, než byla původně myšlena i napsána…
Na tuto povídku bylo útočeno velmi prudce v „Čase“, pražském týdeníku dra Herbena; a já, abych ji obránil, improvizoval jsem se nejprve polemikem a pak kritickým esseyistou se zdarem myslím obstojným, takový jest vznik mé první kritické studie, jíž jsem otiskl v „Literárních novinách“, „Synthetism v novém umění“, jednak jako pohled na světovou situaci tehdejší moderní poesie, jednak jako svůj básnický program."
zdroj: „Analysa“ F. X. Šalda (Knižní klub Kmen, 1.dubna, 1946),
Jiří Pistorius, Poznámka (s. 25-26), typografie: Karel Teige
*“F.X. Šalda: 1867 – 1937 – 1967“ editor: Jiří Beran (Academia, 1968), s. 208
„Analysa“ F. X. Šalda (e-book v PDF)
Zmenšená reprodukce přední strany časopisu Vesna,
kde 1. září 1891 začala vycházet jeho povídka