Baron Prášil (závěrečná scéna)






Můj pozdrav, přátelé! To starý Cyrano vás vítá. 
Sem, ke mně! 
Přišli jste právě v čas, kdy okamžik si kabát převléká. 

Patřila Luna dosud jenom nám – 
básníkům, snílkům, smělým fantastům, 
i dobrodruhům v bílých parukách. 
Fantastům v redingotech, 
i těm v divných přílbách ze stránek nových románů. 

A odjakživa ovšem milencům, těm Luna vždycky náležela nejvíc. 

Nyní však širák odhazuji v dál; ať letí hvězdám v ústrety! 

Ať naším jménem vítá všechny vás odvážné, 
kdo jste už na cestě do velké náruče, 
která se zove Vesmír.



* * * *


Greetings, my friends! Old Cyrano welcomes you! 
Back! To me! 

You come in time, but just, the hour is set to strike! 
Luna till now belonged to the poets, to the dreamers, 
to daring fantasists and adventurers in powdered wigs...

To fantasists in frock coats, and to those in bizarre helmets from
the pages of the newest novels.

And of course to the lovers...To them Luna was always most dear!

But now, I gaily doff my slouch hat and let it fly to the stars!

Let it welcome, on our behalf, all you brave ones...
already on your way into the welcoming arms...
...of the Universe!