...umění a poesie opravdová, poesie opravdu mladá a silná, nechce nikdy vědomě a úmyslně nemravnosti nebo protimravnosti. Nikoliv: stojí prostě mimo všecky tyto pojmy, jsou ji cizí a nepochopitelné. Jest smyslově nevinná a vůbec netendenční a bezelstná.
.......................................................
V žádné době nehemžilo se tolik padělků a náhražek uměleckých a básnických jako dnes. Nikdy nežili lidé tolik malovanými hody a nehřáli si tolik ruce u malovaných ohňů jako dnes. Není kultu životodárných sil a mocností. Lidé v pohodlném a zaslepeném sebeklamu spokojují se hračkami a žasnou pak, že život schne a vadne od kořenů.
.......................................................
Znakem každého opravdového náboženství jest potřeba jeho, nutnost jeho: opravdové náboženství jest výkřik vyražený z tísně a úzkosti doby; v něm organizují se její nejhlubší potřeby, ono rozvazuje jazyk jejím nejskrytějším úzkostem i nadějím.
.......................................................
Náboženství jest mě především a po výtce vášnivý život vnitřní, zvýšený život vnitřní, příboj lásky a tvorby, který vynáší duši lidskou výše než mořská vlna loď na svém hřbetě. není mně náboženství bez vnitřních zážitků a zkušeností
.......................................................
...k životu náboženskému nestačí hrubý rozum geometrický: zde třeba jest smyslu jemnějšího, nástroje subtilnějšího, srdce, které má své důvody, jimiž neporozumí nikdy rozum (...) kdo hledá klid, tomu netřeba Boha, tomu postačí rozumářská filosofie; ale koho zažehla vášeň pravdy, nalezne odpověď´jen v Bohu.
.......................................................
Nechávám vědu vědou a žiji život vedle ní a přes ní. respektuji ji na jejím místě - studuji ji v knihách, experimentuji ji v laboratořích, aplikuji ji v sále operačním nebo v továrně, ovládám jí přírodu, přijímám její výhody a užitky - ale vládu nad svým nitrem jí upírám.
.......................................................
Kde tvorba klade se nad bolest i rozkoš, heroism nad příjemnost nebo nepříjemnost a nad užitkovost nebo neužitkovost, kde cílem není štěstí, nýbrž - pravé dosažení cíle, aby mohl býti zítra zaměněn cílem jiným a vzdálenějším i nesnadnějším ještě, tam jest připravena půda pro názor náboženský, ale tam také stýká se umění s náboženstvím:obojímu jde o prožití života co nejintenzivnější, obojí nebojí se ničeho více, než, že by mohl by býti člověk oklamán a podveden o svůj úděl životní a tím o samu látku svého díla, o samu možnost a příležitost své tvorby. "Nechci svého štěstí, chci své dílo"V tom jest tragedie uměním náboženstvím po výtce a nebude ji nikdy rozuměno filistry, kteří chtějí oblažovati člověka a nutí jej, aby dosahoval štěstí metodami zápornými: opatrností, s jakou se vyhne všemu utrpení a ovšem i všem svodům - k velikosti a heroismu. Kdykoli rozmáhá se utilitářství, jako dnes, vždycky klesá pochopení pro tragedii.
.......................................................
Náboženské vědomí vzniká v nitru jednotlivcově, zdokonaluje je a vytváří je v orgán nejintensivnějšího života, který slévá ve svém žáru všecky síly duševní.Konečný poměr mezi náboženstvím a uměním vidím tedy v tom: soutěž a spolupráce v úplné volnosti a při úplné samostatnosti; různost cest a metod při výbojnosti stejně vroucí.
Studie o umění a básnících (PDF)
Soubor díla F. X. Šaldy, sv. 9.
Vydává Společnost F. X. Šaldy v nakladatelství Melantrich.
K vydání připravil Jiří Pistorius.
V září 1948.