"Abychom správně porozuměli Čapkovu rozsáhlému dílu, musíme si uvědomit jeho slohový způsob: Čapek dovede vyslovit nejbolestnější vnitřní zkušenost lehkým a rozmarným tónem, dovede s nesrovnatelným uměním říkat věci nejpochmurnější s úsměvným obličejem. Přepadne-li ho zoufalé přesvědčení, zmocní se ho cele, čtenář už nezachytne vnitřní zápas, neslyší dodatečné obviňování a řečnické tirády nad neštěstím. Umělec neztrácí sebevládu, nese neštěstí bez patetické okázalosti, málem hrdě a do jeho vztahů k světu se neodbytně mísí ironie. Čapkova ironie bývá dobře utajena, neboť nevybuchuje vnějškovými poznámkami a dodatečnými úvahami, nýbrž bývá obsažena v samém příběhu a ve vedení dialogu.[...]
Je proto nevyhnutelně třeba, nedát se zmásti úsměvným povrchem, rozbírat opatrně větu po větě, chceme-li se dobrat skutečného dna, opravdového názoru spisovatelova na jednotlivé základní ideje."
zdroj: "Výhledy do života a světa" Dr. Oldřich Králík
I. ročník, 1939, s. 162-175
(Dominikánská Edice Krystal)
zdroj: "Výhledy do života a světa" Dr. Oldřich Králík
I. ročník, 1939, s. 162-175
(Dominikánská Edice Krystal)