Ochraň nás od zlého!
Dům roku starého už prázdný je,
Bože, co s sebou nesem harampádí
do domu nového!
Co věcí křehkých cestou rozbije
naděje sotva odrostlá. Jak pádí
než sesype se krov.
A pro ty mrtvé kdo se ještě vrátí?
Poslední židli kdos pod nimi vzal,
s výčitkou beze slov
s peřinou, s mísou vidí utíkati
přítele, bratra, jenž je miloval.
Ochraň nás od zlého!
Jak před povodní se tu tlačíme
a při tom velkém přenášení
vrážíme do všeho,
co naposledy ještě vidíme,
co ještě je a co už není,
co se už nevejde
do stavení, jež čerstvým vápnem voní.
Staneme rozpačitě ve dveřích:
Hle naproti nám jde
rodina mrtvých, která nežli loni
požehnanější je dnes v údech svých.
Ochraň nás od zlého!
Na židli, kterou nabídli nám, zas
sedáme s nimi, jíme z jedné mísy
pokrmu prostého.
A v našem hlase slyšet jejich hlas,
jak modlitbičku předříkávají se,
a v chladných peřinách,
kde teplý dolík pro vás vyleželi,
ze sna se nemluvňátko usměje.
Pod okny chodí strach,
těm, co se opozdili, tváře bělí,
do domu starého se vraceje.
Ochraň nás od zlého!
Pro mrtvé ať se nevracejí už,
vždyť slavně vítají nás v síni
stavení nového
a na stůl kladou vedle slánky nůž.
A rukou křehkou jako z jiní
pak v oknech obzorů
záclonu vánic spustí za svítání.
Za posledním z nás dveře přirazí,
zastrčí závoru
tak těsně před námi, že v naší dlani
varovně strážným kovem zamrazí.
* poznámka:
Báseň věnoval František Hrubín Bedřichu Fučíkovi k válečným Vánocům v letech 1941.
Obraz "Zimní noc" namaloval český malíř Adolf Kosárek (1830 – 1859)
v roce 1857, těsně před svou smrtí.