Je nám např. běžný rozdíl mezi prostou otázkou "Šla jste na ten most sama?" a udiveným nebo podezíravým nebo obdivným "Šla jste na ten most - sama?" Věcný vztah k předmětu rozmluvy způsobí, že se ukáže důležitost těchto jemných odstínů a posluchač si je bez obtíží "rozluští". Ale báseň nemá žádný takový "věcný vztah", není poslouchána v nějaké určité situaci, která by měla jednoznačný vztah k jejímu obsahu, sama "předmět rozmluvy" a "situaci" teprve vytváří. A tak nezbývá než k ní přistupovat se soustředěnou pozorností, mobilizovat vnímavost i jazykový cit a nedat se odradit prvními neúspěchy, neboť mnohé tu vyřeší zkušenost a cvik. Většina současných básníků se ovšem nehodí jako četba do tramvaje nebo na chůzi při nudném referátu -
kamkoli, kde pozornost je rozptylována.
jak vidíte, nedoporučuji vám nějaké "snivé zadumání", něžný pasivní polospánek, kolébání na vlnách hudby. Moderní poezie předpokládá čtenáře s jasnou hlavou a silnou fantazií, který bude s to dotvořit si podněty textu a rozpoznat básníkův záměr v jeho určitosti. Patří k tomu přirozeně i jisté "odevzdání"; ale mohlo by se nazvat prostěji: důvěra.
Ta je jedním z nezbytných předpokladů dorozumění mezi umělcem a lidmi,
ke kterým se obrací.
Zdroj: "Jak číst poezii", kapitola: "Problémy moderního básnictví",
s. 17-18, autor: M. Červenka
Anotace:
"Jak číst poezii" redigoval Jiří Opelík (Československý spisovatel, 1963)
Typografie: Zdeněk Seydl
Kolektivní práce šesti odborných pracovníků chce definitivně vymýtit pověru o nepřístupnosti a nesrozumitelnosti moderní poezie. Po vstupní teoretické studii M. Červenky Problémy moderního básnictví provádí v monografických kapitolách básnickým světem a dílem:
V. Nezval (M. Grygar)
F. Halas (Z. Pešat)
J. Kainar (J. Opelík)
F. Hrubín (V. Karfíková)
V. Holan (J. Brabec)
O. Mikulášek (J. Opelík)
M. Kundera (Z. Pešat)
M. Florian (M. Grygar)
J. Šotola (M. Červenka)
M. Holub (J. Opelík)
J. Skácel (J. Opelík)
