Knížka o Babičce je v kontextu Černého díla na první pohled zvláštní: její velká část, téměř tři čtvrtiny prvního vydání z roku 1963(1) je věnováno podrobnému genealogickému zkoumání a rekonstrukci lidských osudů Magdalény Novotné, která byla matkou Terezy Panklové, matky či pěstounky Boženy Němcové a předlohou ústřední postavy vrcholného díla Němcové. Václav Černý se tu zabývá pečlivě průzkumem pramenů a jejich kritikou, rekonstruuje národnostní a sociální postavení venkovského lidu před josefínskými reformami, tedy pracuje tak, jak jsme zvyklí zejména u kulturních historiků a regionálních badatelů, ale jak to u profesora srovnávacích literatur Černého kalibru neočekáváme. Nechci tím říci, že by Černý šel v Knížce o Babičce pod svou úroveň, naopak, způsob, jak tuto heuristickou práci využívá k stanovení místa Němcové v evropském literárním kontextu, je brilantní ukázkou možností kombinací obou přístupů, materiálového průzkumu a kritiky pramenů spolu s přístupem poučeného komparatisty, který vnímá dílo v souvislostech ne jednoho místa nebo jedné literatury, ale širšího celku. Vynikající rozhled po problematice evropského romantismu (romantismus byl jedním z témat, ke kterým se Černý celý život vracel) zhodnotil tuto mravenčí materiálovou práci.
Ve druhém vydání Černý sice posílil literárněhistorické úvahy o typu Němcové, rozhojnil svou argumentaci, vřazující ji do preromatického evropského proudu zařazení kapitoly "Místo Němcové ve vývoji české literatury", tedy posílil literárněvědné a speciálně komparatistické hledisko, ale ani zde se nezříká podrobné rekonstrukce rodových osudů reálné předlohy (...) Kniha tedy je jaksi dvojpólová: na jedné straně leží vysoce odborné analýzy, podstatně měnící vžitou představu o vzniku českého romantismu z preromantické inspirace, kterou Černý shledává jako myšlenkový základ světa Němcové (i Máchova), na druhé straně sociologicko historická sonda do života české vesnice 18. století, která se stala odrazovým můstkem pro básnické dílo, v němž jsou reálné postavy a jejich reálné vztahy přepodstatněny právě v souvislosti s oním preromantickým životním názorem autorčiným.
Václav Černý ve svém vědeclém díle vystupuje vesměs jako člověk výrazně racionální, analytický, metodický, který ostražitě zkoumá vše, co je kolem něho. (...) Zatímco jeho generační druzi jsou na začátku dvacátých let opojeni moderním uměním, podléhají kouzlu poetismu, Václav Černý si klade otázku o ideových kořenech moderního umění, a chladně analyzuje zdroje, z nichž moderní umění čerpá své podněty. I jako kritik - ať už v kritické praxi, nebo tam, kde formuluje explicitně své pojetí kritiky, zdůrazňuje v polemice se Šaldou, k němuž se jinak hlásil jako ke svému učiteli, požadavek vědeckosti, tedy analýzy, věcnosti, metodičnosti práce. V Knížce o Babičce ovšem čteme stránky, které mají silně angažován a že Knížka o Babičce není jen záležitostí jeho odborného zájmu, ale dává nahlédnout i do jeho světa citového, a to víc, než bývá v odborné práci obvyklé. (...)
Knížka o Babičce vznikala v období Černého perzekuce, v době, kdy v plném rozmachu tvůrčích sil byl zbaven univerzitní katedry (v roce 1948 mu byly 43 léta, tedy byl ve věku, kdy v humanitním oboru vědec teprve dospívá vrcholu), bylo mu znemožněno publikovat, dokonce byl i vězněn a celá jeho rodina se potýkala s vážnými existenčními starostmi. Návraty do rodného kraje, kde na každém kroku cítil dotek se svými kořeny, byly pro něj mimořádně důležité. (...) Ve svých Pamětech označil Václav Černý Knížku o Babičce jako knížku "mně nejmilejší, kterou jsem psal nejraději." Byla, jak psal, "psána k chvále a slávě rodného horského koutu země". Dodávám, byla také poctou práci jeho otce, který v roce 1912 uspořádal sborník k 50. výročí smrti Boženy Němcové, ve kterém uveřejnil výsledky svého dlouholetého průzkumu kladských a vídeňských matrik a rekonstruoval osudy rodu, z něhož Němcová snad pocházela po matce.
(1) V. Černý: Knížka o Babičce, Praha 1963, Kniha má 106 stran, 10 stran poznámek, obrazovou přílohu a čtyři genealogické tabulky. Rodopisu a životnímu osudům rodu Čudových a Novotných jsou zde věnovány strany 7-73. Vydání z roku 1982 ve vydavatelství Sixty-Eight Publishers má stran 254.
Celý text na odkaze:
Zdroj: Václav Černý – Život a dílo (ÚČL AV ČR, Praha 1996)
kapitola: "Knížka o Babičce jako knížka o Václavu Černém" Dobrava Moldanová, strana 239-242
* 12. 5. 1936, Kladno
Literární historička a kritička