"Odměňovali kluka s dovolením olizovat s vřeskem krev z rukou velmožných dodavatelů mrtvol; a dovolením vybírat další lidi určené k rozsápání. Zneuctili samotnou představu mládí, a tím i představu samé národní budoucnosti, tímto povoláním mládí k úkonům luzy. Luze dospělé otevřeli dokořán brány k ukájení všech jejich nenasytelných pudů žravosti, ničivosti a mstivosti. Ba, co bylo na této stalinské revoluci nejúděsnější, byla právě tato evidentní skutečnost, že se bez pomoci luzy nemůže obejít a že ji stůj co stůj chce mít na své straně; že je toto spojenectví přímo její podstatou a zákonitostí, balvanem, k němuž je tato revoluce navěky proti lidské kultuře přikována. Neboť ačkoliv ovšem si luza k svému zuření žádá vždy jen příležitosti, nikdy důvodů ani ospravedlnění, tato stalinská revoluce si v luze opatřila spojence a nástroj (- a sobě samé "vědecké" zdůvodnění a dějinnou justifikaci -). A s luzou se rázem ocitáme mimo rámec jakýchkoliv ideologických floskulí a falší, jsme v čisté psychologii primitiva."
(Paměti III, s. 352)