Pohřeb
Do lesů trubky ječely,
až mráz projel stromy.
Oh, jakou hrůzu porodily
pod lesem skrčené domy.
Prázdnem vlekl se pohřeb.
Živí nesli člověka.
I silnice ho nesla.
Rakev byla jako lodička,
jež ztratila vesla.
A nebe to o ní vědělo,
lodičku bez vesel nechtělo.
A hudba byla smutná.
Co by si počali mrtví bez živých?
Co by si počali živí bez mrtvých?
Na půl cesty přijdou nám vstříc
A řeknou: Nebojte se.
* * *
Hledající
Ztratil jsem se mezi lidmi
jako mezi stromy v lese.
Deru se jimi, jak větve je rozhrnuji.
Studený měsíc se třese
v propastech jejich snění!
Ztratil jsem se mezi lidmi
jako strom mezi stromy v lese
a nikde cesty a člověka není.
* * *
Dolar
Před oknem banky
jsem udivený zůstal
a ptal jsem se:
- Co mi chceš? —
A za oknem
se na mne usmál
podlouhlý dolar.
Co mi chtěl
a co mi říkal ?
Vím,
že mi tykal,
a chápu,
že je zdaleka,
že mezi mnou a jím
moře protéká.
Znám z fotografií vlast mrakodrapů.
To všechno vím
a chápu a přece ptám se :
— Co mi chce, co chce! —
Ať promluví, co žádá od chodce!
Po malé pomlce
už dolar promluvil.
A tiše
v ulice ruchu,
tak tiše promluvil.
Byl za oknem a proto měl slabý hlas
a zdálo se, že soucitem se tras.
Po této pomlce
už věděl jsem, co žádá si a chce.
Mluvil
a vyprávěl o lidech,
již o novém žití snili
a Oceán přeplavili,
a mluvil, mluvil o vysokých zdech,
jež převyšují k nebi pláč i vzdech,
o ruchu brodwají.
A mluvil o lidech, co hladem stenají
a umírají světem oklamaní,
na návrat v duchu sil už nemají,
ba síly k vzpomínání.
Za oknem banky
hovořil dolar
a mluvil řečí cizí
a přece tak blízkou,
mluvil
o zimničném chvění,
jak proběhlo slovenskou vískou,
jak Jano opustil ženu a děti
a za štěstím v dálku se dal.
A když zemřel, bez práce, hlady,
teď dolar
o jeho smrti, všem lidem světa,
tu smutnou zprávu dal.
To není dolar,
to dolar není,
před mýma očima divně se mění,
to za oknem banky visí
smuteční oznámení.
Čti
tuto truchlivou zprávu,
již smuteční dolar hlásá davu,
že kdosi zemřel hladem v Americe ,
ne jeden,
že je jich na tisíce,
a přečti si
pozorně všechny podpisy,
tam dole pátrej mezi příbuznými,
z da svoje jméno
nenajdeš mezi nimi!
Převzato ze sbírky "Tvůj bližní" (1927)
Více o Josefu Chaloupkovi