Václav ČERNÝ (literární historik, kritik a esejista)
* 26. 3. 1905, Jizbice (u Náchoda)
† 2. 7. 1987, Praha
@ Slovník české literatury po roce 1945
"Nenávisti jsem v sobě nedosáhl. (...) nenávisti nejsem vůbec schopen, leda v chvilkových záchvatech jakéhosi pominutí rozumu citu, nad nimiž okamžitě se smíchem mávneš rukou; a opovržení mám naopak v sobě k dispozici tolik, kolik je vůbec opovržlivosti na světě! (...) a dovedl jsem svoje opovržení tak málo zakrývat, že jsem platil za nadutce a odnášel si nefalšovanou nenávist svých protivníků, často lidí jen omylných, jako já sám jsem byl člověk omylný, ale nikoliv nenávistný, ani zpupný, jen povýšený a nepříčetně úzkostlivý všude, kde nízkost a podlost a hloupost a omyl měly ponížit moje sebevědomí. Neboť jsem i hloupost vnímal jako pohanu a cizí omyl jako osobní urážku. Nebyl jsem s to je snášet trpělivě, nebyl jsem s to je někomu trpět."
"Nenávist" Václav Černý
"Kam se poděla šetrnost k lidským právům člověka, osnova naší ústavy? A bylo naše chování opravdu možnou cestou k socialismu, k spravedlnosti v občanských vztazích, které jsme si slibovali vybudovat? Ohlásily se nanejvýš v ustanoveních a výnosech, jimiž se naše vláda, nikoliv bez známek úděsu, snažila rychle regulovat, spořádat, lidsky zadministrovat lavinu tří miliónů vypuzovaných lidí, s padesáti kilogramy zavazadel každý, alespoň tu zásluhu jí uznejme! Ve skutečnosti nedokázala zamezit, aby se všechno, co bylo v Čecháčkovi temně živelného, zběsilého a chtivého, plně projevilo: luza ucítila krev a příležitost, a naše obnovená nebo „revoluční“ státní moc se od ní distancovat nedovedla, naopak jí mínila použít, vyhověla jí tedy, podbídla se jí."
"Odsun sudetských Němců" Václav Černý
"Luze dospělé otevřeli dokořán brány k ukájení všech jejich nenasytelných pudů žravosti, ničivosti a mstivosti. Ba, co bylo na této stalinské revoluci nejúděsnější, byla právě tato evidentní skutečnost, že se bez pomoci luzy nemůže obejít..."
"Luza" (doba po únoru 1948) Václav Černý
"Vydržel jsem proto, že mne příroda oblažila neblahou schopností, kterou jsem pak po celý život rozvíjel sebevýchovou: talentem samoty. Ať je to mezi lidmi, ať mimo jejich společnost, kvantum samoty, které snesu je fantasticky neřestné. Jsem nepřilnavý až hanba tisíckrát. Dovedl bych žít jen ze styku se stromy, modrými obzory vnímanými z kopců do čtyř světových stran, v kruhu myšlenek, snad ve společnosti jediné."
"Samota" Václav Černý