"Z těch protižidovských skutečností byla pro mě nejotřesnější zážitek vlastně druhá republika. Ty antisemitské publikace, nápisy, citace z věcí, se kterými jsem se předtím ztotožňoval jako s takovým kulturním povědomím – to byl úděsný zážitek. Ty neustále všude opakované citáty z Havlíčka a Nerudy, všude bylo zdůrazňováno a velikými písmeny napsáno, že to řekl Havlíček nebo Neruda, a u toho byl portrét. Ten portrét znal člověk ze školy, to patřilo někam do těsného sousedství s Masarykem, a teď tohleto. To bylo vlastně to nejhorší. Po těch letech je to pro mne vlastně daleko trvalejší tíha než samotná okupace, samotný příchod německých uniforem; vojenských, esesáckých. To je větší jařmo, životní břemeno, ten propad, ta proměna české společnosti. Potom po okupaci jsem z těch protižidovských zákonů a předpisů prožil strašně málo. Ve škole nebylo vůbec nic, co by se týkalo židů. Ze školy mám jenom zážitky, že jsme museli redisovými pery a tuší zamalovat všecko, co se týkalo Československa, Masaryka atd., a to se židovskými otázkami nemělo nic společného. Nezažil jsem třeba, že bychom jako židé museli sedět v jiné lavici, to neexistovalo. Nezažil jsem jediný slovní ani jiný sebenáznakovější projev antisemitismu, ať ze strany učitelů, nebo spolužáků. Pamatuju si jenom, že už jsem nemohl chodit do biografu, protože tam byla cedule, že tam židi nesmějí, a od táty jsem věděl, že něco podobného je s kavárnami, že židi mohou jenom do některých kaváren. Ještě bych měl říct, že si pamatuji na strašně vážné rozhovory a diskuse mezi otcem a sestrou, když se rozhodovala k alijá, čili k odjezdu do Palestiny, to bylo ještě předtím, než odjela na hachšará v Krnově. Odjezd na hachšará znamenalo pevné, definitivní rozhodnutí odjet do Palestiny a pamatuji se, že se jí to táta snažil rozmluvit, ale ona trvala na svém, tak jí potom dal souhlas, respektoval její názor."
zdroj: Josef VOHRYZEK "Mám dojem, že už mi vůbec nepřibývá let" @ Bubínek Revolveru
Josef Vohryzek (17. 5. 1926 – 28. 8. 1998), literární kritik, překladatel a prozaik. 1940–1950 žil ve Švédsku, kam jej rodiče poslali před transporty Židů do německých sběrných a vyhlazovacích táborů. Po návratu do Československa a přípravném kursu na vysokou školu vystudoval 1951–1956 bohemistiku a literární vědu na FF UK. Působil jako redaktor v nakladatelství Čs. spisovatel a v ÚČSL ČSAV. 1959 byl vyloučen z KSČ a přinucen odejít z pracoviště; živil se jako překladatel, spolupracovník Čs. rozhlasu a nakladatelský redaktor. Od 1972 pracoval jako řidič na poště, skladník, noční hlídač a vodní čerpač. Podepsal Chartu 77 a 1987 byl jedním z jejích tří mluvčích.