Jiří Trnka o umění, filmu a své práci



foto: "Sen noci svatojánské" Jiří Trnka (1959)

"Chtěl bych sobě i obecenstvu objasnit a uvést na srozumitelnou rovinu myšlení lidí, kteří něco objevují dnes a objevili před několika sty lety. Chtěl bych se dostat do kůže těch minulých lidí prostřednictvím současníků a naopak, podívat se na dnešek skrze minulou zkušenost. Ohromení z objevů muselo být stejné tehdy jako dnes..."

"Nemám rád kritiky,..., nejdříve nás hanili a teď jen chválí. Chvála není kritika.Nejvíce mi dala práce několika studentů z francouzské vysoké školy IHDECu. Ti mladí si všimli, že v mých filmech je lidskost, která se dnes mnoho neobjevuje, trochu selská a těžkopádná, ale že to tato lidskost vytváří optimismus. Nikdy jsem si to dřív neuvědomil a to mi dalo jistotu. Oceňuji totiž vždycky na umění především lidskost."

"V mládí jsem hltal klasiku. Především Dostojevského, Bratry Karamazovy, novelu Hráč, ta mě vzrušila. Pak Tolstoj, Gorkij, Čechov. Z našich mne fascinoval Ladislav Klíma. Později na mě už neudělalo z literatury zvláštní dojem nic. Ani moderní Francouzi, ani Američané. Ale sotva mohu říct, že by byla jakákoliv četba ovlivnila mou práci. Ze všeho nejvíce na mě měl vliv normální život. Vždycky jsem rád pozoroval a dodnes pozoruji lidské typy..."

"Nejtěžší je začátek. Strach z prázdného papíru, který se někdy projevuje jako lenost, dokud vás něco nedožene, třeba i nuda, k tomu, vzít tužku a začít..."

"Já sám čtu text, třeba několikrát, pak začnu cítit krajinu. denní dobu, prostě vstřebám do sebe ovzduší knihy. To se pak konkretizuje opticky, nebo dramaticky. Snažím se vyjádřit atmosféru situace, její tajemství, bud poetické, nebo humorné, nebo strašidelné, ale nekreslím scénu. To ani nedovedu. Proto nemohu ilustrovat všechno. Třeba romány. To nedělám..."

"Jsem dosti skeptický k myšlence, že existuje zvláštní ilustrace nebo dokonce zvláštní umění pro dospělé a pro děti. Děti žijí ve stejném světě jako dospělí, nevím proč by měly mít jiné umění (...) Co chce být jen pro děti a záměrně nechce být pro dospělé, to se většinou velmi brzy propíchne jako suché učitelské mentorování a kantorské poučování, které nemá smysl, protože umělecký zážitek dítěti nedá a poučky pro život se brzy ukáží nepoužitelné. Je jeden svět a jeden život, který s nedá rozdělit."

"Hlediště pro mne nikdy mnoho neznamenalo, nemluvilo ke mně, znal jsem jen zákulisí. Později práce ve velkých divadlech, to bylo totéž. Působilo na mne vždy jen zákulisí. Tam jsem všemu rozuměl. A nakonec film. Také ten znám hlavně zezadu, a proto snad ani nerozumím příliš obecenstvu. Je to snad osud výtvarníka, který nepřijde do styku se svým obecenstvem.Přišel jsem tak jistě o mnoho skutečností i iluzí, ale zato jsem zas žádné nepropadl. Vyjma iluzi toho tichého napjatého světa loutek a obrazů, které pokojně visí vedle sebe bez hnutí..."

"Viděl jsem vždy zároveň loutku, která hrála svoji roli, i toho, kdo s ní pohyboval a řídil její jednání. Bylo to velmi poučné. Když jsem chtěl, viděl jsem jen loutku a její jednání anebo naopak. ...Přitom jsme si všiml, že ne vždy berou vážně situaci, kterou předávají divákům, ti, kteří řídí jednání těch malých loutek dole na jevišti.

"Vidíme tedy, že není nejpřesvědčivější ta loutka, která nejvíce napodobuje člověka, protože nemůže nikdy člověka-herce nahradit. Přesvědčivé loutky vycházejí z typu člověka, mají být ale typičtější, než herec může být, a slouží myšlence, ne jeho povrchu. Mají mít typičnost řecké masky, která zobrazovala veselost, satiru, drama, prostě obsah postavy. Krátce - loutka není člověk..."

"Nezapomeňme na jeden druh nové commedia dell´arte a pantomimy. Jsou to westerny. Postavy jsou vždy stejné: hrdina, lupič, kapitalista pozadí chce získat ne právem půdu, krásná nevinná dívka a nějaký komický element. A tyto filmy jsou typické svojí málomluvností a úsečností hovoru; jednání, čin je jejich páteří. Publikum je miluje, ať se nám to libí nebo ne, ze stejných důvodů jako hokejový nebo fotbalový zápas.

zdroj: Helena Chvojková "Jiří Trnka" (Západočeské nakladatelství, 1990)

****************************

"Umění je dobré, když mluví ke každému. Důležité je jen to, co umělec říká, obsah. Jde tedy o myšlenky, a ty nejsou jenom české, ty jsou vždycky jenom lidské"

"Já nejsem proti pokroku. Jsem proti zbožnění techniky. Jsem proti tomu, aby technika v jakékoli formě člověka terorizovala."

"Kdybych byl hudebník, dělal bych balety a opery, ale ne symfonie nebo koncerty"

"Vůbec ta jenom dětská literatura mně vždycky zaváněla povrchností, tím, že ji autor psal levou rukou vedle své vážné práce. Ten postoj jsem nikdy neměl. Všechny ilustrace pro dětské knížky jsem vždycky dělal jako konečný cíl své práce, dával jsem jim všechno, co jsem dovedl."

"Dětství se projevuje bez úmyslu, spontánně, hrou, kdežto umění je záměr, vůle, práce"

zdroj: Jiří Trnka soubor vzpomínek jeho blízkých (1971)