časové i nadčasové

Prohledat tento blog

Hovory o knihách, ročníky 1937-1938

dne prosince 29, 2019

Získat odkaz
Facebook
X
Pinterest
E-mail
Další aplikace

česká literatura F. X. Šalda Tomáš Garrigue Masaryk

Získat odkaz
Facebook
X
Pinterest
E-mail
Další aplikace

Oblíbené příspěvky

"Svět, v němž žijeme" Jindřich Chalupecký (1940)

foto: "František Hudeček" Jiří Machalický, Martin Zeman (Galerie Moderna, 2011) "Umění vždy začíná v nenadálém dotyku se skutečností, nezařazenou v racionální systém, vymknuvší se z něho, a obnažující proto senzibilitu ducha i mobilizující jeho síly, snažící se jí zmocnit. [...] Zatímco chabý a opatrný malíř a básník dnešní vyhledává pro své umění skutečnost co nejnezávadnější, co nejvzdálenější, co nejméně jeho životní praxe se týkající, a prchá za ní kamsi daleko mimo sebe, vždy jindy se uměním člověk opíral o skutečnost co nejbližší, ať to byla zvěř, již lovil, hedvábné šaty žen, jež miloval, krajina, v níž žil. Skutečností moderního malíře a básníka je prakticky město; jeho lidé, jeho dláždění, stojany jeho lamp, návěští jeho krámů, jeho domy, schodiště, byty. A tuto skutečnost zapírá, a zapírá ji, poněvadž se jí bojí, poněvadž je to svět, v němž žije, a moderní člověk se bojí tohoto světa, poněvadž by se v něm upamatoval na sebe – a on se sebe bojí. Má-li uměn

„Analysa“ F. X. Šalda (Vesna, 1891)

Povídka „Analysa“ je první prózou F. X. Šaldy a vyšla na pokračování v časopise Vesna 1. září 1891. První část v roč. X. s. 261-264, č. 17 a 18, a druhá v č. 19 a 20, s. 293-296. Samostatně vyšla jako sešit v Klubu knižní tvorby Kmen v dubnu 1946 (připravil Jiří Pistorius) a knižně v roce 1949 v Souboru díla F. X. Šaldy (sv. 3.) nazvaném „Život ironický a jiné povídky“.

"Kýč a jeho dvě slzy dojetí" Milan Kundera

„Kýč vyvolává těsně po sobě dvě slzy dojetí. První slza říká: jak je to krásné, děti běžící po trávníku! Druhá slza říká: jak je to krásné být dojat s celým lidstvem nad dětmi běžícími po trávníku! Teprve ta druhá slza dělá z kýče kýč“ Milan Kundera, Nesnesitelná lehkost bytí, Toronto 1985, s. 228; 2. vyd., Brno 2006, s. 268

2 x Milan Rúfus

Ticho pred básňou Ktosi v ňom teraz ako v okne stojí. Presný a tichý. Otvára ho. A berie hĺbku zemi, výšku nebesám. Ktosi v ňom stojí. Schyľuje sa k básni. Obíďte ho. Dnes nie je sám. Obíďte láskou, zášťou, slovami. Až osamie, sám príde za vami. * * * Stretnutie na Ringstrasse Neznáma reč mi blízkou hudbou znela z jej úst a tiekla pomaly, krúžila vôkol bezradného čela. A potom sme sa bozkali. Zašumel gaštan teplou nocou nemou. Zvonili v diaľke tramvaje. Zem, Bože, všade láskavou je zemou. A žena všade krásna je. Jak v búrke klas sa na rameno schýli, jak premožený, plný klas. Hodiny z veží desať hodín bili a ktosi prešiel popri nás. Pohliadol, postál na stíchnutej ceste. Potom sa usmial zďaleka. Ale ja nikdy nevidel som ešte tak trpko smiať sa človeka. A odišiel, šiel, dvadsaťosemročný, podivne kloniac ramená. A po dlažbe mu dlhým tichom nočným klopkala noha drevená. zdroj: Milan Rúfus: Dielo @Literárne inf

"Kulhavý poutník" Josef Čapek (Aventinum, 1936)

Kniha Josefa Čapka (Psáno do mraků, Nejskromnější umění) už naznačily, že v jeho osobě není jen kritik, ale i myslitel a filosof. Kulhavý poutník je bezpochyby velmi hloubavá úvaha, ve které J.Čapek nalézá dostatečný prostor k svobodnému a nekonvenčnímu zamyšlení nad osudem člověka, společnosti a bytím jako takovém. K vyjádření svých pocitů a myšlenek používá metaforu kulhavého poutníka, který symbolizuje osobu, jež pokulhává a nestačí tempem společnosti. Tato pomalost a slabost, ale není nutně chybou a nedostatkem, kvalita a bohatost prožitku je zde měřena naší schopností vnímat a všímat si dění kolem nás (i v nás). Ačkoli J. Čapek nereprezentuje církev jako instituci nebo křesťanství, jeho myšlenky a polemika vytváří jakýsi univerzální duchovní svět a touto oklikou se k náboženství a víře v Boha často přibližuje. Je to rozpor člověka, na jedné straně ego, které nás nenasytně nutí běžet kupředu a neohlížet se, otupuje naše city a vzbuzuje v našem nitru neukojenou touhu po v

Václav Černý "Tvorba a osobnost II." (Odeon, 1992)

donwload (PDF) Václav Černý "Tvorba a osobnost II." (Odeon, 1992) ukázka z díla Václava Černého kapitoly: "Cervantes a jeho Don Quijote" (1931) "Sen, skutečnost, láska u Prousta" (1928) "Humanistický Gide a stalinský komunismus: nad poslední Gidovou knihou" (1936) "Básník Paul Valéry" (1945) "Paul Verlaine, objevitel Veřejných tajemství" (1947) "Neproslovený pozdrav" (1947) "O jedné, však významné stránce socialistického realismu" (1959) "Okénko do světa Franze Kafky" (1964) "Jak je tomu tedy s kýčem?" (1964) "Dantovský medailón" (1965) "Král Ubu a pan Josef Švejk, jeho poddaný" (1965) "Čtyři básnické mýty: dnešní literatura a mýtus, II" (1966) "Sadismus v dnešní literatuře" (1965) "Don Quijote a quijotismus" (1966) "Vznik současného románu" (1966) "Dostojevskij a jeho Běsi" (1967) "

Josef Hora "Otevři, neotvírej" (1927)

Zaťukal někdo na dveře. Hlas pravil mi: Neotvírej! Jaro to nemohlo být, je podzim již. Láska to nemohla být, ta neodešla. Hlas pravil mi: Neotvírej! Zaťukal někdo po druhé. Hlas pravil mi: Otevři, otevři! Snad je to pozdrav z daleka, dech palem a pomoří. Snad je to přítel, jenž usměje se: Buď zdráv! Hlas pravil mi: Otevři, otevři! Zaťukal někdo po třetí, hlas pravil mi: Neotvírej! Láska, ta plachá je, odchází a pravý přítel neruší, tak vytrvalé je na světě jenom neštěstí. Hlas pravil mi: Neotvírej! Ticho přikrylo dveře zas. Musel jsem, musel jsem otevřít. Na schodech dozníval kroků hlas, slyšel jsem někoho ze vrat jít. Štěstí to nemohlo být, není-li ve mně. Jen vzduch se ještě po někom třás.

George Orwell "1984" (ukázka #2)

Audiokniha zde (23 x mp3) "Bylo téměř normální, že lidé po třicítce se báli svých vlastních dětí. A měli proč, nebylo týdne, aby Timesy nepřinesly článeček o tom, jak nějaký malý donašeč, který poslouchá za dveřmi – všeobecně se používal výraz "dětský hrdina" – zaslechl kompromitující poznámku a udal své rodiče Ideopolicii." Fanon77 · George Orwell "1984": Dětský hrdina Fanon77 · George Orwell "1984": Dekonstrukce reality Fanon77 · George Orwell "1984": Vědět/nevědět (Double-Think) Fanon77 · George Orwell "1984": Věšení zajatců Fanon77 · George Orwell "1984": Ničení slov

"Jiří Trnka" L. H. Augustin (2002, Academia) ukázka, část I.

"Jiří Trnka" L. H. Augustin (2002, Academia) Jiří Trnka (1912 - 1969) - loutkař,kreslíř,ilustrátor,grafik,scénograf,filmový tvůrce,malíř a sochař.Ve všech uvedených disciplínách dosáhl tento mnohostraný umělec obdivuhodných výsledků. Vydáno 2002, Academia Počet stran 463

"Odpovědi nejsou a nebudou" Tereza Matějčková @ Časopist Host (02/2020)

Fotografie David Konečný ...Řekla jste, že [Houellebecq] je moralista, já bych přidal, že je vlastně až patetický romantik. I v Serotoninu glorifikuje lásku svých rodičů, kteří jako Kleist a Henriette Vogelová spáchali společnou sebevraždu. Nihilista, moralista, romantik, jak to všechno jde dohromady? Myslím, že docela dobře. Když jste romantik, máte na druhé vyhrocená očekávání, která se obvykle nesplní, takže upadnete do deprese a stane se z vás cynik nebo nihilista. Nihilismus je odvrácenou stranou romantismu, to je vcelku tradiční výklad. Podívejte se třeba na Novalise, který nebyl jen básník a aforista, ale také filosof. Co udělal po smrti své milované patnáctileté Sofie von Kühnové? Začal chodit po hřbitovech, odmítal svět a také si přál umřít. Romantismus a nihilismus jsou ze strukturálního pohledu dvojčata a Houellebecq to jen potvrzuje. A z nihilisty, který nemá dost odvahy skutečně umřít, se pak stává moralista. Také jste v tom rozhovoru [pro FinMag] řekla, že nejste

Používá technologii služby Blogger