Mimořádně pracovitý a talentovaný umělec ve střetu s totalitou – to je téma pořadu Portréty, kde Jiřího Trnku coby „politické téma“ představuje publicista Pavel Hlavatý a David Hertl.
Ve světě se Jiřímu Trnkovi (1912-1969) říkalo „Walt Disney Východu“. Po druhé světové válce stál s Hermínou Týrlovou a Karlem Zemanem u zrodu studia Bratři v triku. A hned jeden z prvních filmů studia, Zvířátka a Petrovští, vynesl Trnkovi v roce 1946 hlavní cenu na festivalu v Cannes a novému studiu zahraniční popularitu.
(...)
Jedním z Trnkových nejslavnějších filmů byl snímek Ruka (1965); smutný příběh o bezmocném harlekýnovi a všemocné ruce, alegorie střetu umělce s totalitním režimem. Film se u nás dlouho nepromítal. V roce 1984 ho Americká filmová akademie označila za pátý nejlepší animovaný film všech dob.
(...)
„Tatínek nežil s režimem, ale režim žil s ním – dobře věděl, že mu vydělává stejně jako celá Škodovka“, komentovala před lety Trnkovu situaci dcera Helena. Jako důkaz Trnkovy svobody se často uvádí podpis pod peticí Dva tisíce slov v létě 1968, který mu – na rozdíl od jiných – nezpůsobil větší problémy. Pravdou ale je, že Trnka už se případných následků v letech tuhé normalizace nestačil dožít. Nedávno objevený dokument z roku 1956 dokazuje, jak se ve vedení KSČ rozhodovalo o tom, proč Trnka nesmí vyjíždět do kapitalistických států.
(text David Hertl, celý článek zde)