"Neboť už oni nebyli lidmi" Olga Barényi (Pražský tanec smrti: ze dnů "osvobození" v roce 1945, ukázka I.)

"Mezi Prašnou branou a Českou eskomptní bankou stojí pouliční lampa. Lidé kolem ní vytvoří kruh. Přicházejí další a další zvědavci a zůstávají stát, není však nic vidět. Pak na lampu vyleze nějaký muž a upevní nahoru provaz. Vlastně ho pouze protáhne kruhem, takže po obou stranách visí k zemi. Směje se, zamává davu a sklouzne zase dolu. Chvíli se nic neděje, pak se provaz napne a nad hlavami přihlížejících se objeví dvě nohy v zalátaných černých punčochách, staromódní bílé kalhoty s červenou výšivkou a modrá sukně, která se nadouvá jako napůl roztažený deštník. "Výš!" burácí dav. "Chceme vidět všechno, nejen kalhoty a zadek!" "Nejdříve tu bábu musejí preparovat petrolejem a benzinem," ječí ti, kdo stojí nejblíže.

To obstará okouzlující, elegantní mladá dáma. Graciézně stříká na ledově šedou pleť staré ženy tekutinu z lesklé plechovky, pak jí postříká i černou blůzu, sukni a punčochy. "Ocet na hlavu, rychle, ta bába už nekňučí, ta bestie omdlela! Není tu někde doktor? U takových věcí by měl být vždycky doktor, jinak ti Němci zhebnou moc brzy!"

Stará žena konečně hoří. Vydá však ze sebe pouze jediný bublavý výkřik, jinak nic.

"Takhle to nejde," protestují lidé. "Vždyť bylo po ní, ještě než se začalo opékat!"
"Byla na tu legraci už moc stará!"
"Jasně, potřebujeme něco mladého!"

Druhé upálení - tentokrát šlo o německého vojáka - trvalo přes hodinu a lidé byli velmi spokojení. [...] Jedna žena a dva muži z davu omdleli a chlapeček, jehož si otec posadil na ramena, aby dobře viděl, dostal hysterický záchvat. "Ale jdi, hlupáčku," konejší ho půvabná dáma s lesklou plechovkou, "copak ti je? Ti na lampě přece nejsou žádní lidé! Nemusíš je litovat!"

"A co jsme my?" lapá po dechu starší pán, celý bez sebe. "Co jsme my? Jsme ještě lidé, když strpíme něco takového?"

"Vy jste asi neslyšel rozhlas, vy degenerovaný kapitalisto!" osočí se na něj dáma"

Zdroj:
"Pražský tanec smrti: ze dnů "osvobození" v roce 1945" 
Olga Barényi, s. 281-282

Přeložila Michaela Škultéty
Nakladatel: Plus, 2012
Název originálu: Prager Totentanz (Schild-Verlag, 1958)

Olga Barényi 
(1905-1978) 

je spisovatelský pseudonym a podle vlastní životopisné legendy i rodné jméno české spisovatelky, píšící do roku 1945 česky a poté v rakouském a německém exilu německy. Původně působila jako herečka v Praze a v Bratislavě. (Olga Barényi @wikipedia)