foto: Antonín Bartušek @wikipedia
Antonín Bartušek píše v únoru 1948
2. 2. 1948
Jsme svědky jediného imperialismu, jen formy jsou dvě: ruská a americká.
21. 2. 1948
Hlasatel z Londýna: Velká Britanie sleduje s hlubokým zájmem boj o československou demokracii. Jako vždy.
21. 2. 1948
Řev, řev z amplionu, nad tím hukot letadla, který ještě stále příliš připomíná nedávnou válečnou setbu smrti. Ale už si zase nerozumíme. Abychom si rozuměli, potřebujeme k tomu hokej nebo válku.
21. 2. 1948
Teď vyje děvka. Slyším to zřetelně. Opájí se řevem davu. Ani Hitler (jsem si toho pevně vědom) se neopájel řvaním hysterického davu pohlavně. On si myslel, že je tak trochu seslaný – ale tihle a tyhle: žaludek, pohlaví. A řvou tak, jako řvali vždycky pod okny Hradu. Teď řvou pod okny všech slušných lidí.
1. 3. 1948
Komunističtí politikové se vyznačují tím, že něco jiného myslí, něco jiného říkají a něco jiného dělají.
Komentáře
Okomentovat