Přeskočit na hlavní obsah

časové i nadčasové

Prohledat tento blog

"The Road" Cormac McCarthy, Illustrated by Gérard DuBois (The Folio Society, 2021)

dne dubna 18, 2021

Získat odkaz
Facebook
X
Pinterest
E-mail
Další aplikace

zdroj: "The Road" Cormac McCarthy @The Folio Society (2021)

Gérard DuBois @Facebook

* ilustrace * typografie * grafika * knižní obálky * Cormac McCarthy Gérard DuBois

Získat odkaz
Facebook
X
Pinterest
E-mail
Další aplikace

Komentáře

Okomentovat

Oblíbené příspěvky

„Analysa“ F. X. Šalda (Vesna, 1891)

Povídka „Analysa“ je první prózou F. X. Šaldy a vyšla na pokračování v časopise Vesna 1. září 1891. První část v roč. X. s. 261-264, č. 17 a 18, a druhá v č. 19 a 20, s. 293-296. Samostatně vyšla jako sešit v Klubu knižní tvorby Kmen v dubnu 1946 (připravil Jiří Pistorius) a knižně v roce 1949 v Souboru díla F. X. Šaldy (sv. 3.) nazvaném „Život ironický a jiné povídky“.

"Svět, v němž žijeme" Jindřich Chalupecký (1940)

foto: "František Hudeček" Jiří Machalický, Martin Zeman (Galerie Moderna, 2011) "Umění vždy začíná v nenadálém dotyku se skutečností, nezařazenou v racionální systém, vymknuvší se z něho, a obnažující proto senzibilitu ducha i mobilizující jeho síly, snažící se jí zmocnit. [...] Zatímco chabý a opatrný malíř a básník dnešní vyhledává pro své umění skutečnost co nejnezávadnější, co nejvzdálenější, co nejméně jeho životní praxe se týkající, a prchá za ní kamsi daleko mimo sebe, vždy jindy se uměním člověk opíral o skutečnost co nejbližší, ať to byla zvěř, již lovil, hedvábné šaty žen, jež miloval, krajina, v níž žil. Skutečností moderního malíře a básníka je prakticky město; jeho lidé, jeho dláždění, stojany jeho lamp, návěští jeho krámů, jeho domy, schodiště, byty. A tuto skutečnost zapírá, a zapírá ji, poněvadž se jí bojí, poněvadž je to svět, v němž žije, a moderní člověk se bojí tohoto světa, poněvadž by se v něm upamatoval na sebe – a on se sebe bojí. Má-li ...

"Kýč a jeho dvě slzy dojetí" Milan Kundera

„Kýč vyvolává těsně po sobě dvě slzy dojetí. První slza říká: jak je to krásné, děti běžící po trávníku! Druhá slza říká: jak je to krásné být dojat s celým lidstvem nad dětmi běžícími po trávníku! Teprve ta druhá slza dělá z kýče kýč“ Milan Kundera, Nesnesitelná lehkost bytí, Toronto 1985, s. 228; 2. vyd., Brno 2006, s. 268

"Kulhavý poutník" Josef Čapek (Aventinum, 1936)

Kniha Josefa Čapka (Psáno do mraků, Nejskromnější umění) už naznačily, že v jeho osobě není jen kritik, ale i myslitel a filosof. Kulhavý poutník je bezpochyby velmi hloubavá úvaha, ve které J.Čapek nalézá dostatečný prostor k svobodnému a nekonvenčnímu zamyšlení nad osudem člověka, společnosti a bytím jako takovém. K vyjádření svých pocitů a myšlenek používá metaforu kulhavého poutníka, který symbolizuje osobu, jež pokulhává a nestačí tempem společnosti. Tato pomalost a slabost, ale není nutně chybou a nedostatkem, kvalita a bohatost prožitku je zde měřena naší schopností vnímat a všímat si dění kolem nás (i v nás). Ačkoli J. Čapek nereprezentuje církev jako instituci nebo křesťanství, jeho myšlenky a polemika vytváří jakýsi univerzální duchovní svět a touto oklikou se k náboženství a víře v Boha často přibližuje. Je to rozpor člověka, na jedné straně ego, které nás nenasytně nutí běžet kupředu a neohlížet se, otupuje naše city a vzbuzuje v našem nitru neukojenou touhu ...

Baron Prášil (závěrečná scéna)

Můj pozdrav, přátelé! To starý Cyrano vás vítá. Sem, ke mně! Přišli jste právě v čas, kdy okamžik si kabát převléká. Patřila Luna dosud jenom nám – básníkům, snílkům, smělým fantastům, i dobrodruhům v bílých parukách. Fantastům v redingotech, i těm v divných přílbách ze stránek nových románů. A odjakživa ovšem milencům, těm Luna vždycky náležela nejvíc. Nyní však širák odhazuji v dál; ať letí hvězdám v ústrety! Ať naším jménem vítá všechny vás odvážné, kdo jste už na cestě do velké náruče, která se zove Vesmír. * * * * Greetings, my friends! Old Cyrano welcomes you! Back! To me! You come in time, but just, the hour is set to strike! Luna till now belonged to the poets, to the dreamers, to daring fantasists and adventurers in powdered wigs... To fantasists in frock coats, and to those in bizarre helmets from the pages of the...

Václav Černý a surrealismus (Zdeněk Brdek, 2012)

O pomýlenosti surrealistického modelu vypovídá z Černého pohledu již to, že dezinterpretuje svůj hlavní inspirační zdroj, za nějž pokládá psychoanalýzu. Podle Černého si totiž Breton špatně vyložil Freudovy myšlenky, když pokládá výtvory psychického automatismu za duševní podstatu člověka. Černý podotýká, že Freud nejednou upozorňuje na symbolický charakter domnělých reprezentací zachycených psychickým automatismem. „ Breton zapomíná na podstatné tvrzení Freudovo, že podvědomo nelze žádnou metodou přiměti k svému jasnému adekvátnímu vyjádření. Ať používáme methody dotazovací […], či ať dáváme přednost výkladu snů, jediné, co je nám dáno […] jsou symboly naší duchové podstaty, jež sama zůstává skryta. […] Surréalism pokládá tedy za duševní podstatu to, v čem Freudism vidí pouhý její symbol, pouhý obraz žádající další interpretace. “ Byl to nevyhnutelně jeden ze základních kamenů surrealistické koncepce, totiž předpoklad považující podvědomí za zdroj opravdovější reality, který Č...

"Jiří Trnka" L. H. Augustin (2002, Academia) ukázka, část I.

"Jiří Trnka" L. H. Augustin (2002, Academia) Jiří Trnka (1912 - 1969) - loutkař,kreslíř,ilustrátor,grafik,scénograf,filmový tvůrce,malíř a sochař.Ve všech uvedených disciplínách dosáhl tento mnohostraný umělec obdivuhodných výsledků. Vydáno 2002, Academia Počet stran 463

"Jaroslav Seifert - Býti s básníkem" I. literární historik Jiří Brabec (2011)

"Jaroslav Seifert - Býti s básníkem" I. literární historik Jiří Brabec (2011) Literární historik Jiří Brabec o životě českého básníka. O Jaroslavu Seifertovi s literárním historikem Jiřím Brabcem rozmlouvá Milena M. Marešová. Připravila Milena M. Marešová Ukázky poesie čte Jiří Švarc Hudba Josef Suk ("Letní dojmy"), v interpretaci Pavla Štěpána ČRo 3 - Vltava 2011 Víkendová příloha stanice Vltava 12. 11. 2011 (1. část. Připravil Jiří Kamen.) Jiri.brabec77 · Jiří Brabec - Jaroslav Seifert "Býti s básníkem" I. (2011) 03:00 Milena M. Marešová V březnu 1929 podepsal manifest sedmi komunistických spisovatelů proti Gottwaldovu vedení KSČ, a byl proto vzápětí vyloučen z KSČ a propuštěn z Komunistického nakladatelství a knihkupectví. Jak na Seiferta doléhalo, že je Gottwald prezidentem? Jiří Brabec Seifert «Karlínské kluky» znal osobně, do roku 1929 s nimi spolupracoval. Ze strany byl Seifert vyloučen Slánským a Švermou v nepřítomnosti. Vančurův článe...

"Odpovědi nejsou a nebudou" Tereza Matějčková @ Časopist Host (02/2020)

Fotografie David Konečný ...Řekla jste, že [Houellebecq] je moralista, já bych přidal, že je vlastně až patetický romantik. I v Serotoninu glorifikuje lásku svých rodičů, kteří jako Kleist a Henriette Vogelová spáchali společnou sebevraždu. Nihilista, moralista, romantik, jak to všechno jde dohromady? Myslím, že docela dobře. Když jste romantik, máte na druhé vyhrocená očekávání, která se obvykle nesplní, takže upadnete do deprese a stane se z vás cynik nebo nihilista. Nihilismus je odvrácenou stranou romantismu, to je vcelku tradiční výklad. Podívejte se třeba na Novalise, který nebyl jen básník a aforista, ale také filosof. Co udělal po smrti své milované patnáctileté Sofie von Kühnové? Začal chodit po hřbitovech, odmítal svět a také si přál umřít. Romantismus a nihilismus jsou ze strukturálního pohledu dvojčata a Houellebecq to jen potvrzuje. A z nihilisty, který nemá dost odvahy skutečně umřít, se pak stává moralista. Také jste v tom rozhovoru [pro FinMag] řekla, že nejste...

Josef Hora "Otevři, neotvírej" (1927)

Zaťukal někdo na dveře. Hlas pravil mi: Neotvírej! Jaro to nemohlo být, je podzim již. Láska to nemohla být, ta neodešla. Hlas pravil mi: Neotvírej! Zaťukal někdo po druhé. Hlas pravil mi: Otevři, otevři! Snad je to pozdrav z daleka, dech palem a pomoří. Snad je to přítel, jenž usměje se: Buď zdráv! Hlas pravil mi: Otevři, otevři! Zaťukal někdo po třetí, hlas pravil mi: Neotvírej! Láska, ta plachá je, odchází a pravý přítel neruší, tak vytrvalé je na světě jenom neštěstí. Hlas pravil mi: Neotvírej! Ticho přikrylo dveře zas. Musel jsem, musel jsem otevřít. Na schodech dozníval kroků hlas, slyšel jsem někoho ze vrat jít. Štěstí to nemohlo být, není-li ve mně. Jen vzduch se ještě po někom třás.

Používá technologii služby Blogger