„Ty jsi tak hodná,“ řekl. „Já nechápu, proč jsem s tebou tak nešťastný.“
s. 289
"Bolest zakouší, jen když tam škodolibě vpadne jeho starší bratr, Richard junior, a propíchne placentu jeho rozjímání."
s. 322
"„Dost nám to klapalo,“ říká o svém Antiguanovi, „dokud se to nerozvezlo.“
Mluví o svých starých známostech jako o vylisovaných květinách"
s. 325
"Lidská manželství, tak jako chemické sloučeniny, uvolňují při rozpadu zásoby energie spoutané jejich vazbou."
s. 231
"Elino astma se zlepšilo, a myslí si teď, že byla alergická na mě."
s. 312
"Ukládáme děti ke spánku, jedno po druhém, v opačném pořadí, než v jakém se narodily"
s. 272
"Vycítíme všechno, co se mezi námi děje, každý záchvěv, skutečný i neskutečný; je to únavné. Dvořit se vlastní ženě je desetkrát namáhavější než dobýt neznámou dívku."
s. 272
"Romantické je prostě to, co je nezvyklé, nevyzkoušené. Pro Mapleovy byl nezvyk jet spolu autem v jedenáct dopoledne."
s. 284
„Kde byl John?“
„Se mnou doma a říkal, že je to nuda. Poslala jsem ho, ať si jde něco postavit, takže si staví ve sklepě gilotinu. V šesté třídě prý se už učí o revoluci.“
s. 348
"Byl jsem příliš krátce ženat, abych v tak zoufalé situaci nehledal poslední naději u své ženy."
s. 188
"Oblékli jsme se do gala a vyrazili jsme na notně drahou večeři do jedné pseudofrancouzské restaurace, před kterou nás pan Robinson důrazně, důrazně varoval, protože její majitelé jsou prý loupežníci."
s. 188
"Rozdělovala nás abeceda; ona seděla v jedné z prvních lavic a já, William Young, v jedné z posledních. Tam, kde končila moc abecedy, vládly jiné rozdíly."
s. 194
„Jak se ti seminář líbí?“
„Děsně. Je to jako jít po ránu do kina, což je moje představa o hříchu.“
s. 195
"Patřili jsme ke generaci, která své sympatie projevovala různými odstíny nesdílnosti."
s. 221
"Místo aby poslední kartu obrátil, roztrhl ji; měla na sobě povlak z umělé hmoty, byla tuhá a při trhání se zmačkala. Z jednoho útržku poznal, že to bylo scházející eso. Nevadí. Byl moderní muž, nedal na pověry, ani když byl sám; jeho život musí vyplynout zevnitř. Rozhodl se už, a teď netečně seděl a čekal, až na něj dolehne žal."
s. 231
"Ale všechno je to stále vzdálenější. Už se tam nikdy nevrátíme, do té doby, kdy byl každý tak nevinně v jiném stavu."
s. 237
"Nevinnost. Naše masívní auta padesátých let, jak jsme je milovali, jak jsme je proháněli: na znečištění vzduchu nikdo nemyslel. Dým z výfuků, dým z cigaret, dým z továren, samá romantika. Romantika nespoutaného spotřebitelství. Nákupy dětské výživy mezi křiklavým šmejdem supermarketů. Kupní síla: mladí, novopečení siláci, narození proto, aby konzumovali. Aby se lačně množili. Pokrytecké přesvědčení, že svět je odsouzen ke zkáze. Za jiskřivým obzorem absolutní nepřítel. Nad námi bomby, jejichž záblesk naplní krajinu jako misku: tak, že přeteče."
s. 237
"Světu naskočila husí kůže, ale přežil to."
s. 237
"Děti stále větší. Večírky stále odvázanější."
s. 239
"Byla vůbec ta padesátá léta? Smyslná tapeta. Bláznivé dítě. Závratný pocit lásky. Vlak se sune vpřed. Celá desítiletí se sunou k moři a berou nás s sebou. Dodnes mám strach. Dodnes jsem vděčný."
s. 240
"Díval se na svou dceru jako na ženu, ale bez žádosti."
s. 247
Komentáře
Okomentovat