Jsou dva hlavní lidské hříchy, ze kterých vyplývají všechny ostatní: netrpělivost a lhostejnost. Pro netrpělivost byli vyhnáni z ráje, pro lhostejnost se nevracejí zpět.
Kdyby se dala vystavět babylonská věž, aniž bychom po ní šplhali, bylo by to dovoleno.
Směšně ses vystrojit pro tento svět.
Lžeme co nejméně, jen když co nejméně lžeme, nikoliv když k tomu máme co nejméně příležitosti.
Styk s lidmi svádí k sebepozorování.
Po pádu člověka jsme si ve schopnosti poznávat dobré a zlé podstatně rovni; přesto právě v tom chceme být jiní než ostatní.
Jenom nepřeceňovat to, co jsem napsal, tím se mi stane nedostižným to, co mám ještě napsat.
Dutina, kterou vypálilo geniální dílo do okolního světa, je dobrou nikou, do níž lze postavit své malé světýlko. Odtud oheň vycházející ze všeho geniálního, obecná zanícenost, která podněcuje nejen k napodobení.
Hloubíme babylónskou šachtu.
Utichání a ubývání hlasů světa.
Jedním z prostředků zla je důvěrný rozhovor.
Černoch, který se vrátí domů ze světové výstavy, a dávno už šílený steskem, provázen nářkem kmene, předvádí na návsi se smrtelnou vážností tradiční a povinné šprýmy, které uváděly v nadšení evropské publikum, jež v nich spatřovalo mravy a zvyky Afriky.
Had byl prvním Adamovým domácím zvířetem po vyhnání z ráje.
Základní slabost člověka netkví snad v tom, že neumí zvítězit, nýbrž v tom, že vítězství nedovede využít.
zdroj: "Aforismy" Franz Kafka (Československý spisovatel, 1968), překlad Rio Preisner
Edice: Otázky a názory (67.)
Pramenem Kafkových aforismů byly především jeho deníky z 1910-1923, dále svazek "Svatební přípravy na venkově" (vyd. Max Brod, 1953), zápisky z osmi tzv. "osmerkových sešitů", fragmenty a poznámky na "volných listech". (ediční poznámka z "Aforismů", autor Rio Preisner)
Komentáře
Okomentovat