"Zhasněte světla: Kultura v ČSR v letech 1939 - 1945" literární historik Jiří Brabec (Vltava. 16. 3. 2013), 58min.

 

Literární historik Jiří Brabec "Zhasněte světla: Kultura v ČSR v letech 1939 - 1945" (Vltava. 16. 3. 2013)

Říká se, že během války múzy mlčí. Jak si ale počínají za hranicí přímého konfliktu? O tom, nakolik byly múzické, umělecké a tvůrčí sklony potlačovány v období Protektorátu Čechy a Morava, v letech 1939 - 1945, hovoří v pořadu Mileny M. Marešové literární historik Jiří Brabec.

Ukázky z dobové poezie čte Aleš Vrzák a Jiří Hromada.
Hudební doprovod Sonatina pro violu a piano Zdeňka Fibicha.

související: "Literární život ve stínu Mnichova" Jaroslav Med (Academia, 2010)

Fjodor Michajlovič Dostojevskij · "Zhasněte světla: Kultura v ČSR v letech 1939 - 1945" literární historik Jiří Brabec (Vltava. 16. 3. 2013)

"Zhasněte světla: Kultura v ČSR v letech 1939 - 1945"

literární historik Jiří Brabec (Vltava. 16. 3. 2013), 58min.

Jaroslav Seifert "Zhasněte světla" (1939)

03:50 

Milena M. Marešová:
Jak rychle se zúžil kulturní prostor po vyhlášení protektorátu Čecha a Morava?

Jiří Brabec: 

Do roku 1941 nebylo těch omezení tolik,  jak se často traduje.
Rozpadla se česká intelektuální obec, která byla vnitřně ale dosti diferencovaná.

Vyčleněni byli autoři židovští.
Do roku 1940 byly publikovány úvodníky o TGM jako mysliteli, nikoli jako prezidentovi

                    Vycházejí knihy Karla Čapka

06:00
Jiří Brabec: 

Změna přichází v roce 1941 příchodem Reinharda Heydricha do Prahy.

09:40
Chování říše v protektorátu

Jiří Brabec: 

Převýchova českého národa v intencích říše. 

                    Rozdíl oproti první epoše protektorátu, kdy mohla česká kultura "fungovat". 

                    V druhé epoše protektorátu je již kultura zideologizovaná, omezovaná, zakazovaná.

Josef Palivec "Tvá černokněžná tma"

(vyšlo ve sbírce Pečetní prsten, 1943, František Borový)

12:00
Milena M. Marešová: 

Bylo možné z událostí 30. let odhadnout, 

co se stane, když bude vyhlášen protektorát?

Jiří Brabec: 

Šok pro český národ byl Mnichov (29.9.1938) a poznamenal její mentalitu

Češi se ocitli v předsíni, kdy se o nich jednalo

František Hrubín "Tíha země" (1939)

15:00
Karel Čapek a jeho role intelektuála v době protektorátu

Jiří Brabec: 

Čapkovy články z roku 1934 ukazují celý další jeho vývoj.

                    Čapek vnímal antisemitismus, někteří jej považovali za časově omezený lokální exces

Jan Zahradníček "Zastavení páté"

(Pozdravení slunci, 1937)

18:00
Milena M. Marešová: 

Konflikt Jaroslava Durycha s Karlem Čapkem

Jiří Brabec: 

Konflikt Durych/Čapek nebyl motivován protektorátními událostmi, 

ale začal už ve 20. letech (katolicismus vs. masarykovský pragmatismus)

Durych nesnášel u Karla Čapka jeho relativistický postoj ke světu 

a jeho humanistické zaměření.

Katolicismus ví, jak má svět vypadat. Tam není žádná diskuse mimo něj,
leda uvnitř, který to umožňuje.

Prizmatem tohoto konfliktu se hodnotí celé Durychovo dílo.

Neslučitelnost obou postojů potřebuje analýzu, nikoliv hodnocení.

19:50
Jiří Brabec: 

Durychův postoj vůči Čapkovi zaráží svou naprostou absencí jakékoli rozpravy, 

                              kdy Durychův absolutismus duchovní přerůstá až v politickou nenávist.

Ivan Blatný "Malá variace"

22:10
Milena M. Marešová: 

Sjednotila se česká obec kulturní obec?

Jiří Brabec: 

Česká politika mizí, je jen protektorát (místodržitelé),
nejsou to reprezentanti, i když se tak tvářili.

Literatura/umění reprezentuje češství. Vznikala nejvýznamnější díla,
zejména v poezii, kteří ve 20. století čeští autoři napsali.

Tato poezie měla tu zvláštnost, že byla čtena jako protestní,
ale zároveň si uchovávala úroveň moderní tvorby.

                     Tímto se česká poezie lišila od protestní, která si často prostředky nevybírá
a je tedy časově omezená. Česká protektorátní poezie tu zůstává a je to jev,
který není doceněný, protože vznikla z odporu, ale přinesla nadčasové hodnoty.

 24:30 
Jiří Brabec: 

Důležitým činitelem byl "čtenář"

Dnešní čtenář a tehdejší čtenář, to je něco jako Afričan a Evropan, 

               i když umějí číst, tak čtou naprosto odlišně.

Tehdy stačila narážka v poezii, aby byla ihned interpretována. 

Lidé se naučili číst mezi řádky.

26:00
příklad metafory z básně “Sen” Vladimíra Holana z roku 1939 (pdf zde)

To, co by v rakvi součkem bylo,

jak lůna tvrdne nad městem…

Jen paprskům a větru zbylo

ležatým písmem psáti v zem

o všem, co nebe nepřijímá,

z čeho je boží ruce zima,

té ruce, jež má políti

benzinem dějin blízké časy

a lupou hněvu sžehnout asi

hlad, lup a krveprolití.

28:00
České protektorátní poezie: Josefa Hory, Jaroslava Seiferta, Josefa Palivce, Františka Halase

29:40
České prostředí bylo do roku 1941 semknuto, neboť se našly symboly,
které mohly reprezentovat širokou obec; ty byly symboly tradice.

31:00
Dějinnost, kořeny, symboly křesťanské/české státnosti

Vilém Mathesius "Co daly naše země Evropě a lidstvu" 1940

V této době např. Josef Čapek, Václav Černý, Bedřich Václavek,

že národ se nikdy nesmí schoulit do tradic.

Tradice jsou buď životné, iniciační, nebo to jsou naopak tradice, které podlamují důvěru národa.

Návraty k tradicím jsou pohodlné, k ničemu nezavazují, jen je spojují.

Aby byly tradice životné, o to usilovali čeští básníci

Vladimír Holan “Chór”

(Verše byly napsány pro divadlo E. F. Buriana na podzim roku 1939, knižně 1941, Melantrich)

36:00 

Milena M. Marešová: 

Byl protektorát doba připomínání si českých tradic?

Jiří Brabec: 

Historismus byl v první republice vykázán za ohradu, 

 dominantní byla přítomnost a vše tomu bylo podřízeno.

Obranář nedělá vždycky dobrou práci. Dobrou práci vždy dělají kritici. 

Ze sporů (polemik) vznikají hodnoty.

Oldřich Mikulášek "Tanečnice"

39:30 

Milena M. Marešová: 

Jak vypadala realita tehdejších kulturních rubrik novin?

Jiří Brabec: 

Kultura se stává reprezentantem celého českého života do roku 1941.

Kritický měsíčník Václava Černého, který dnes když čteme, nevěříme, že byly tištěny, 

           např. stať “Kultura a charakter”, která určovala chování intelektuála a jeho důstojnosti.

Po roce 1941 jsou mnohá periodika zastavena.

         Nebyla chuť k polemikám, protože byla obava, že budou tyto polemiky zneužity.
Kritika se přesunula na nejmladší generaci (Jan Grossman, 1925-1993).

                   V druhé polovině protektorátu dominuje jeden typ literatury popularizící nacismus

Jiří Orten "Nenapsaná" (Ohnice, 1941)

Vezmi si plášť, ať neprokřehneš zcela,

a zavři oči, abys neviděla, –

v takovém nečase, takovou cestou jdu.

Ó toho bělma, jež jsem zakrvácel,

těch západů, kterým jsem slunce vracel

v krutějším západu!

A ona prostinká a ona nenapsaná,

ona, jež věděla, ta matka mého rána,

ne veršem, pláčem stená.

Mluvil jsem slovy, ztichám také jimi.

Vzala mi víru, život navrací mi.

Jsou odpuštěna.  

48: 05
Milena M. Marešová: 

Může to znamenat, že v těchto totalitních systémech na úkor fantazie vítězí
masovost, přizpůsobení se, standardizace?

Jiří Brabec:

Základní princip všech diktatur (nacismus/komunismus) je totální nárok na člověka, který se uplatňuje terorem, hlazením po hlavičce, přizpůsobováním se vaším představám, aby vás ten systém oklamal.
Totalitní systém užívá nástrojů strach, zvýšení přídělu, nebo propagandistické teze
(např. sociální otázka), která vyhovují části obyvatelstva.
Jakmile je opustí, rozloží se, protože bez něj nemůže existovat.

49:50
Jiří Brabec: 

Nacistický systém po roce 1941 byl velmi variabilní, nebyl to jen teror. Totalitní nástroj si své nástroje vytřibuje, aby byly stále jemnější. Literatura s tímto totalitním nárokem na člověka nemůže fungovat.

Ivan Blatný “Melancholické procházky” (1941)

52:30 

Milena M. Marešová:

Byl protektorát moment, který nějak zásadně narušil vývoj české literatury?

Jiří Brabec: 

Během protektorátu proběhlo jakési vyvrcholení předcházejících tendencí,
ale uvnitř něho se již rýsovalo nové paradigma, tj. opouštění tradic moderny avantgardy a
její revize, ale ta nemohla příliš vyjít na veřejnost.

První paradigma (tendence):
Jindřich Chalupecký a Skupina 42, kteří se odvracejí od tradic avantgardy a její metaforiky (poezie) a perspektivismu, co se týče celého jejího směřování. Tato generace se odvrací od bujné metaforiky a
přivést jazyk zpět k syrové realitě (neobrazné), civilní.
Vychází Jiří Kolář “Křestný list” (1941), Josef Kainar "Příběhy a menší básně" (1940),
většina tvorby Skupiny 42 ale vyšla až po roce 1945.

Druhé paradigma (tendence):
Noví surrealisté revidující 30. léta a tzv. Surrealistickou skupinu vycházející z 2. manifestu 

André Bretona z roku 1930. Revize avantgardy měla ale pouze krátké období (1945-1947),
její působení nemohlo vykrystalizovat,
přesto ale ovlivnila strukturu verše u osobností jako byl Halas nebo Zahradníček.

Kiří Kolář “Večer”