Koncept moderny u Masaryka a Šaldy
(Jiří Brabec, 2011)
(Jiří Brabec, 2011)
16. pokračování cyklu veřejných přednášek na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.
04:00
Co je moderna? Moderna v literatuře se pojí s koncem 18. stol. a začátekem 19. stol.
Moderna je krize člověka. K čemu se subjekt (člověk) bude vztahovat.
Jménem tolerance byl rozbit náboženský rozměr společnosti.
Jménem tolerance byl rozbit náboženský rozměr společnosti.
Rozum ovládnul konec 18. stol. a začátek 19. stol - "Panství rozumu"
Tato moderna může být charakterizována jako uvolnění subjektu z nadosobních (náboženských vazeb)
08:29
Masaryk podává docentskou práci "Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty"
Poprvé byla kniha vydána v roce 1881 v německém znění, v roce 1904 pak byla vydána i česky
Masaryk si v Sebevraždě klade otázky:
Kde vlastně žijeme v přítomném čase? Jak vlastně vypadá moderní člověk?
Kde vlastně žijeme v přítomném čase? Jak vlastně vypadá moderní člověk?
Moderní člověk je nervózní, neklidný, člověk, který se zbavil Boha.
Sebevražda je extrémní řešení na tuto skutečnost.
Sebevražda je extrémní řešení na tuto skutečnost.
14:00
Masaryk tuto společnost nazývá "nemocnou".
Technický pokrok je jen pozlátko a za tím vším je cosi shnilého.
Technický pokrok je jen pozlátko a za tím vším je cosi shnilého.
Je třeba to pojmenovat
14:45
Masaryk neznalý poměrů přichází z Vídně do Prahy.
16:00
Masarykova názorová osamělost a obtíže hledat intelektuální kontakt v Praze.
Masaryk syntetik myšlení.
Vrchlický, opak Masaryka, typ intelektuála kvitujícího 19. století a společenské změny
18:10
Spor Masaryka s Josefem Durdíkem (bio @ FFUK)
"Nám žádný Amerikánec, nám nebude říkat, co tady máme dělat" Josef Durdík
22:00
Jak moderní člověk artikuluje svou krizi?
Masaryk říká: Lidé jsou neukotvení a proto se obracejí do minulosti.
Do minulosti ověřených řádů a hodnot.
Do minulosti ověřených řádů a hodnot.
Hledá jistotu, protože ztratil střed.
Člověk těkavě sleduje svět a bere si z něj to, co ho nejvíce oslovuje
Člověk těkavě sleduje svět a bere si z něj to, co ho nejvíce oslovuje
24:10
Masaryk píše o J. Vrchlickém ne jako o eklektikovi, ale o diletantovi.
Diletantství jako hlavní znak moderního člověka.
Moderní člověk je otupělý a zdroj Masaryk vidí v liberalismu
25:00
"přednáška po roce 1989, kde byl Masaryk mylně označen za liberála.
Masaryk neměl liberalismus rád a kritizoval jej" Jiří Brabec
26:30
Masaryk: "Revoluce / vzpoura člověka je z jeho pocitu prázdnoty v sobě a ve společnosti."
Masarykova kritika Marxe; chápe jej jako typicky modernistické myšlení a vztahuje se výhradně k modernímu člověku,
který si s novým světem neví rady a proto jej chce zničit a vytvořit si nový.
Není to psychický problém, ale problém sociální.
28:00
Masaryk: Únik člověka od sebe k přírodě nebo k estetice a umění.
Oporu moderní člověk hledá ve vnějšku.
28:50
Masaryk a jeho složitý vztah k romantismu.
Chápe jeho symptomatičnost doby, zároveň ale kritizuje jeho romantické gesto.
Chápe jeho symptomatičnost doby, zároveň ale kritizuje jeho romantické gesto.
Člověk bez Boha, si hraje na boha.
Titanismus jako vzpoura člověka.
Titanismus jako vzpoura člověka.
32:00
Masarykův výklad společnosti skrze literaturu (Alfred de Musset, J. W. Goethe, Arne Garborg),
Masaryk nejednoznačně hodnotí literaturu (Alfred de Musset, J. W. Goethe, Arne Garborg), protože moderní člověka rozkolísává, ale na druhé straně sebereflektuje moderní dobu.
33:00
Masaryk vidí stav moderní společnosti jako nemoc a je třeba hledat lék.
Masaryk vidí lék ve vzniku "nového náboženství".
35:30
Emanuel Rádl: Masaryk a Nietzsche jsou blízcí myslitelé. Masaryk hovoří v Sebevraždě podobné jako Nietzsche, chce od člověka, aby se očistil od objektivismu.
Exponovat subjekt, jako odpovědný za své činy. Účast člověka.
Nevíra v automatický pokrok 19. století.
Historismus, člověk se obrací do minulosti
39:00
Masaryk modernu pojímá jako historický moment,
kde člověk na piedestalu vymění Boha za svůj rozum.
kde člověk na piedestalu vymění Boha za svůj rozum.
39:30
Masaryk analyzuje moderní společnost dynamicky, ale jeho vymezení moderny je statické.
40:20
F. X. Šalda je opak Masaryka a společnost nevidí staticky.
Kritika panství rozumu, viz jeho stať "Syntetism v novém umění" (1892)
42:00
F. X. Šalda hledá symptomy moderny a nespokojí se s jednou definicí,
která by její charakteristiku uzavřela.
která by její charakteristiku uzavřela.
Pro Šaldu to je "procesovost", která plodí další a další krizovost.
Na rozdíl od Masaryka se Šalda s modernou vyrovnává jiným způsobem.
Na rozdíl od Masaryka se Šalda s modernou vyrovnává jiným způsobem.
43:20
Pro F. X. Šaldu je literární dílo obrazem časovosti v dějinách člověka,
literatura pro něj není shluk jednotlivých literárních děl.
literatura pro něj není shluk jednotlivých literárních děl.
Každé dílo přesahuje samo sebe a odkazuje do různých kontextů.
F. X. Šalda hledá v díle symptom toho, co je v přítomnosti moderního člověka.
44:00
F. X. Šalda "Věda, tj. rozum analytický omezil se na úzký kruh práce obtížné, odtažité a lhostejné. Navždy zavřel se otázkám srdce a duše, které odkázal k jiným pramenům. Vyloučil jmenovitě otázky náboženské a metafyzické vůbec. Vzdal se všeho absolutního: studuje zjevy ne v podstatě, nýbrž jen jako znaky."
zdroj Syntetismus v novém umění (1982)
45:10
F. X. Šalda o Masarykovi, viz stať "Těžká kniha" Kritické projevy 2 (1894–1895),
Praha: Melantrich 1950, s. 267–301 (celý text v PDF zde)
Praha: Melantrich 1950, s. 267–301 (celý text v PDF zde)
46:00
Šaldova kniha "Boje o zítřek" představuje krajní individualismus.
Na této knize vyrostla celá česká avantgarda (Jiří Brabec)
47:30
Duše a dílo (1913)
F. X. Šalda hledá hodnoty nadosobní
48:00
Člověk ve vztahu ke společnosti podle F. X. Šaldy:
"Já je teprve Já, je-li ve vztazích. Ve vztazích nadosobních."
"Já je teprve Já, je-li ve vztazích. Ve vztazích nadosobních."
viz stati:
„Víra kulturní“ (1908)
audio (3 x 14min.)
audio (14min.)
49:00
F. X. Šalda vs. Ferdinand Peroutka
50:00
rozdíl mezi F. X. Šaldou vs. F. Peroutkou
52:00
F. X. Šalda a jeho Zápisník (vycházel v letech 1928 – 1937), kde kritizuje vývoj společnosti začátku 20. století. (1. světová válka, stalinistické čistky ve 30. letech, Španělská občanská válka, fašismus, marxismus, materialismus)
55:00
polemika F. X. Šaldy s Bohumilem Mathesiusem o politice Sovětského svazu, kde Mathesius říká, že tu jsou dvě pravdy: pravda bolševická a pravda naše, jsou tu dvě morálky, jedna tam, jedna tady, a není možné pověřovat jednu druhou.
Šalda reaguje: Celý život jsem věnoval tomu, že toto není možné. je jen jedno cílení pravdy, jedno cílení k hodnotám, které člověk reprezentuje. Ne dvojí.
Šalda reaguje: Celý život jsem věnoval tomu, že toto není možné. je jen jedno cílení pravdy, jedno cílení k hodnotám, které člověk reprezentuje. Ne dvojí.
Oba reagují na knihu "Návrat ze Sovětského svazu" André Gide (1936)
56:33
Tři základní teze Šaldy i Masaryka:
1. Svět od osvícenství je svět v krizi. Svět modernity, která se potácí v těchto krizích.
2. Co s člověkem? Člověk se musí zachránit, každý (Šalda i Masaryk) ale na to odpovídá jinak.
3. Proč se člověk neustále ohlíží do minulosti? Dnešní problémy jsou jinde. Dějiny se neopakují. Dějiny neposkytují recept.
Oba ale vědí (Šalda i Masaryk), že:
1. Nic není samozřejmé
2. Člověk musí využít mravní intelekt, aby se v tomto světě orientoval
3. Člověk vždy zůstane odpovědný, přinejmenším sám sobě.
Koncept moderny u Masaryka a Šaldy
(Jiří Brabec, 2011)
(Jiří Brabec, 2011)
16. pokračování cyklu veřejných přednášek na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.
04:00
Co je moderna? Moderna v literatuře se pojí s koncem 18. stol. a začátekem 19. stol.
Moderna je krize člověka. K čemu se subjekt (člověk) bude vztahovat.
Jménem tolerance byl rozbit náboženský rozměr společnosti.
Jménem tolerance byl rozbit náboženský rozměr společnosti.
Rozum ovládnul konec 18. stol. a začátek 19. stol - "Panství rozumu"
Tato moderna může být charakterizována jako uvolnění subjektu z nadosobních (náboženských vazeb)
08:29
Masaryk podává docentskou práci "Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty"
Poprvé byla kniha vydána v roce 1881 v německém znění, v roce 1904 pak byla vydána i česky
Masaryk si v Sebevraždě klade otázky:
Kde vlastně žijeme v přítomném čase? Jak vlastně vypadá moderní člověk?
Kde vlastně žijeme v přítomném čase? Jak vlastně vypadá moderní člověk?
Moderní člověk je nervózní, neklidný, člověk, který se zbavil Boha.
Sebevražda je extrémní řešení na tuto skutečnost.
Sebevražda je extrémní řešení na tuto skutečnost.
14:00
Masaryk tuto společnost nazývá "nemocnou".
Technický pokrok je jen pozlátko a za tím vším je cosi shnilého.
Technický pokrok je jen pozlátko a za tím vším je cosi shnilého.
Je třeba to pojmenovat
14:45
Masaryk neznalý poměrů přichází z Vídně do Prahy.
16:00
Masarykova názorová osamělost a obtíže hledat intelektuální kontakt v Praze.
Masaryk syntetik myšlení.
Vrchlický, opak Masaryka, typ intelektuála kvitujícího 19. století a společenské změny
18:10
Spor Masaryka s Josefem Durdíkem (bio @ FFUK)
"Nám žádný Amerikánec, nám nebude říkat, co tady máme dělat" Josef Durdík
22:00
Jak moderní člověk artikuluje svou krizi?
Masaryk říká: Lidé jsou neukotvení a proto se obracejí do minulosti.
Do minulosti ověřených řádů a hodnot.
Do minulosti ověřených řádů a hodnot.
Hledá jistotu, protože ztratil střed.
Člověk těkavě sleduje svět a bere si z něj to, co ho nejvíce oslovuje
Člověk těkavě sleduje svět a bere si z něj to, co ho nejvíce oslovuje
24:10
Masaryk píše o J. Vrchlickém ne jako o eklektikovi, ale o diletantovi.
Diletantství jako hlavní znak moderního člověka.
Moderní člověk je otupělý a zdroj Masaryk vidí v liberalismu
25:00
"přednáška po roce 1989, kde byl Masaryk mylně označen za liberála.
Masaryk neměl liberalismus rád a kritizoval jej" Jiří Brabec
26:30
Masaryk: "Revoluce / vzpoura člověka je z jeho pocitu prázdnoty v sobě a ve společnosti."
Masarykova kritika Marxe; chápe jej jako typicky modernistické myšlení a vztahuje se výhradně k modernímu člověku,
který si s novým světem neví rady a proto jej chce zničit a vytvořit si nový.
Není to psychický problém, ale problém sociální.
28:00
Masaryk: Únik člověka od sebe k přírodě nebo k estetice a umění.
Oporu moderní člověk hledá ve vnějšku.
28:50
Masaryk a jeho složitý vztah k romantismu.
Chápe jeho symptomatičnost doby, zároveň ale kritizuje jeho romantické gesto.
Chápe jeho symptomatičnost doby, zároveň ale kritizuje jeho romantické gesto.
Člověk bez Boha, si hraje na boha.
Titanismus jako vzpoura člověka.
Titanismus jako vzpoura člověka.
32:00
Masarykův výklad společnosti skrze literaturu (Alfred de Musset, J. W. Goethe, Arne Garborg),
Masaryk nejednoznačně hodnotí literaturu (Alfred de Musset, J. W. Goethe, Arne Garborg), protože moderní člověka rozkolísává, ale na druhé straně sebereflektuje moderní dobu.
33:00
Masaryk vidí stav moderní společnosti jako nemoc a je třeba hledat lék.
Masaryk vidí lék ve vzniku "nového náboženství".
35:30
Emanuel Rádl: Masaryk a Nietzsche jsou blízcí myslitelé. Masaryk hovoří v Sebevraždě podobné jako Nietzsche, chce od člověka, aby se očistil od objektivismu.
Exponovat subjekt, jako odpovědný za své činy. Účast člověka.
Nevíra v automatický pokrok 19. století.
Historismus, člověk se obrací do minulosti
39:00
Masaryk modernu pojímá jako historický moment,
kde člověk na piedestalu vymění Boha za svůj rozum.
kde člověk na piedestalu vymění Boha za svůj rozum.
39:30
Masaryk analyzuje moderní společnost dynamicky, ale jeho vymezení moderny je statické.
40:20
F. X. Šalda je opak Masaryka a společnost nevidí staticky.
Kritika panství rozumu, viz jeho stať "Syntetism v novém umění" (1892)
42:00
F. X. Šalda hledá symptomy moderny a nespokojí se s jednou definicí,
která by její charakteristiku uzavřela.
která by její charakteristiku uzavřela.
Pro Šaldu to je "procesovost", která plodí další a další krizovost.
Na rozdíl od Masaryka se Šalda s modernou vyrovnává jiným způsobem.
Na rozdíl od Masaryka se Šalda s modernou vyrovnává jiným způsobem.
43:20
Pro F. X. Šaldu je literární dílo obrazem časovosti v dějinách člověka,
literatura pro něj není shluk jednotlivých literárních děl.
literatura pro něj není shluk jednotlivých literárních děl.
Každé dílo přesahuje samo sebe a odkazuje do různých kontextů.
F. X. Šalda hledá v díle symptom toho, co je v přítomnosti moderního člověka.
44:00
F. X. Šalda "Věda, tj. rozum analytický omezil se na úzký kruh práce obtížné, odtažité a lhostejné. Navždy zavřel se otázkám srdce a duše, které odkázal k jiným pramenům. Vyloučil jmenovitě otázky náboženské a metafyzické vůbec. Vzdal se všeho absolutního: studuje zjevy ne v podstatě, nýbrž jen jako znaky."
zdroj Syntetismus v novém umění (1982)
45:10
F. X. Šalda o Masarykovi, viz stať "Těžká kniha" Kritické projevy 2 (1894–1895),
Praha: Melantrich 1950, s. 267–301 (celý text v PDF zde)
Praha: Melantrich 1950, s. 267–301 (celý text v PDF zde)
46:00
Šaldova kniha "Boje o zítřek" představuje krajní individualismus.
Na této knize vyrostla celá česká avantgarda (Jiří Brabec)
47:30
Duše a dílo (1913)
F. X. Šalda hledá hodnoty nadosobní
48:00
Člověk ve vztahu ke společnosti podle F. X. Šaldy:
"Já je teprve Já, je-li ve vztazích. Ve vztazích nadosobních."
"Já je teprve Já, je-li ve vztazích. Ve vztazích nadosobních."
viz stati:
„Víra kulturní“ (1908)
audio (3 x 14min.)
audio (14min.)
49:00
F. X. Šalda vs. Ferdinand Peroutka
50:00
rozdíl mezi F. X. Šaldou vs. F. Peroutkou
52:00
F. X. Šalda a jeho Zápisník (vycházel v letech 1928 – 1937), kde kritizuje vývoj společnosti začátku 20. století. (1. světová válka, stalinistické čistky ve 30. letech, Španělská občanská válka, fašismus, marxismus, materialismus)
55:00
polemika F. X. Šaldy s Bohumilem Mathesiusem o politice Sovětského svazu, kde Mathesius říká, že tu jsou dvě pravdy: pravda bolševická a pravda naše, jsou tu dvě morálky, jedna tam, jedna tady, a není možné pověřovat jednu druhou.
Šalda reaguje: Celý život jsem věnoval tomu, že toto není možné. je jen jedno cílení pravdy, jedno cílení k hodnotám, které člověk reprezentuje. Ne dvojí.
Šalda reaguje: Celý život jsem věnoval tomu, že toto není možné. je jen jedno cílení pravdy, jedno cílení k hodnotám, které člověk reprezentuje. Ne dvojí.
Oba reagují na knihu "Návrat ze Sovětského svazu" André Gide (1936)
56:33
Tři základní teze Šaldy i Masaryka:
1. Svět od osvícenství je svět v krizi. Svět modernity, která se potácí v těchto krizích.
2. Co s člověkem? Člověk se musí zachránit, každý (Šalda i Masaryk) ale na to odpovídá jinak.
3. Proč se člověk neustále ohlíží do minulosti? Dnešní problémy jsou jinde. Dějiny se neopakují. Dějiny neposkytují recept.
Oba ale vědí (Šalda i Masaryk), že:
1. Nic není samozřejmé
2. Člověk musí využít mravní intelekt, aby se v tomto světě orientoval
3. Člověk vždy zůstane odpovědný, přinejmenším sám sobě.